|
Adamovské strojírny
Průmyslová tradice v okolí Adamova je mapována již v době
halštatské, kterou dokazuje archeologický nález kovářské
železářské dílny v
Býčí skále. Další archeologické
nálezy mapují dobu největší éry rozkvětu Velkomoravské říše
v 8. a 9. století. Zprvu se zde rozvíjela těžba železné
rudy, která byla zpracovávána v místních vysokých pecích –
jedna z pozůstalých v adamovském okolí je
Františčina huť. V
jedné době se zde zpracovávala i litina. Existují důkazy, že
zde kolem roku 1804 vznikly první lité medaile na Moravě.
Dále se zde také zpracovávala měď.
Roku 1695 byly adamovské železárny pronajaty mikulovskému
obchodníku S. Koppel Deutschovi za roční nájem 2 668 zl. a
40 kr. Ten držel podnik do roku 1701, kdy mu končila nájemní
smlouva.
Druhý pronájem železáren byl roku 1806, kdy si jej pronajal
správce hamrů Antonín Černý. Po dobu nájemní smlouvy platil
1 700 zlatých ročně.
V letech 1836 – 1848 se začal v Adamově nezvykle rozvíjet
průmysl, čemuž také napomohlo vybudování železniční tratě
Brno – Česká Třebová, která byla slavnostně otevřena 1.
ledna 1849.
Vznik továren v údolí při toku
Svitavy se datuje k roku
1862, kdy došlo k velké přestavbě tamních železáren a k
vybudování strojírny na výrobu hospodářských strojů. Od roku
1870 se zde začaly vyrábět parní stroje, kotle, důlní
zařízení, vodovodní zařízení a také zařízení pro mlékárny,
cukrovary, lihovary, pivovary atd. V roce 1877 se tímto
adamovské železárny přeměnily na strojírenský závod.
V roce 1880 byl celý závod pronajat na 25 let firmě Märky-Bromovský-Schulz
z Prahy. Výše nájemného byla stanovena pro rok 1880 na 8 000
zlatých, od roku 1881 do roku 1884 včetně na 10 000 zlatých,
od roku 1885 do roku 1894 včetně na 12 000 zlatých, od roku
1895 do roku 1904 včetně na 15 000 zlatých. Další změna
znamenala další výrobky jako např. zařízení pro výrobu
střelného prachu nebo pušky pro císařskou armádu.
Kolem roku 1885 navázal s adamovskými železárnami spolupráci
vídeňský konstruktér Siegfried Marcus. O dva roky později
místní podnik začal vyrábět Marcusovi motory, jejichž výroba
byla přerušena v roce 1893. Roku 1889 zde byl vyroben podle
Marcusova návrhu
automobil, první se spalovacím motorem v Rakousku-Uhersku.
Po uplynutí 25 let nájemného královehradecká firma Bromovská,
Schulz a Sohr adamovské strojírny od pozořického velkostatku
koupila. Celý podnik, čítající takřka třicet výrobních a
pomocných objektů, byl prodán za 480 000 rakouských korun.
Administrativní budova, tzv. Bílý dům, strojíren postavená v roce 1905 1. ledna 1910 se tato firma sloučila s Pražskou akciovou
společností zaměřenou na výrobu a stavbu železničních a
silničních mostů, těžních věží a jeřábů. V roce 1911
následovala další fúze a vznik nového závodu s názvem
Spojené strojírny, dříve Ruston, Bromovský, Ringhoffer.
Roku 1914 následovalo připojení adamovských strojíren k nově
ustanoveným Spojeným strojírnám, a. s.
1. října 1918 koupila strojírny v Adamově rakouská Akciová
společnost Daimlerových motorů Vídeň. Na základě
nostrifikačního zákona ČSR převzala 1. ledna 1921 adamovský
závod nově založená Akciová společnost pro stavbu strojů a
mostů.
Po průmyslové krizi způsobené první světovou válkou v
Adamově zaniká veškerý železářský průmysl i s drobným
průmyslem. V roce 1928 zde Česká zbrojovka znovu obnovuje
strojírenskou výrobu. Tu od 1. července 1929 převzali
koncernové strojírny Novák a Jahn plzeňských Škodových
závodů, poté co odkoupili 52% akcií zdejší továrny. Roku
1933 byly strojírny začleněny přímo do koncernu Škodových
závodů.
Podle smlouvy s ministerstvem obrany z roku 1928 byla
adamovská továrna přeměněna na převážnou zbrojní výrobu. V
továrně se začaly vyrábět výrobky pro československou
armádu. Například pušky vz. 24.
Dalšími výrobky, které se v Adamově zkonstruovaly byly
lokomotivy
E 423.001 a 002 (vyrobeny v letech 1927 - 1928) a
lokomotivy 423.051 až 055 a 056 až 063, či parní
nákladní automobil
Adamov-Garrett, námořní jeřáb pro
zatížení 240 tun a maximálního zdvihu 64 metrů, který
sloužil k vyzvedáváním potopených ponorek apod. Ze závodu
také vycházelo zařízení pro první československou továrnu na
výrobu penicilínu.
Po 15. březnu 1939 byl adamovský závod začleněn ke koncernu
Reichswerke Hermann Göring. Charakter výroby byl zachován a
od roku 1943 docházelo k výstavbě nových hal o ploše větší,
než byla plocha dosavadní továrny. V dubnu roku 1945 zde
pracovalo okolo 6 tisíc osob.
Ke konci války dochází ke zničení výrobních budov závodů -
bylo zničeno přes 60% budov.
V prosinci 1945 došlo ke znárodnění obnovené Akciové
společnosti, dříve Škodovy závody v Plzni.
K 1. lednu 1950 byly Škodovy závody, n. p. rozděleny do 7
samostatných podniků. Jedním z nich byla také strojírna v
Adamově. Od 1. května 1952 nesla nový název – Adamovské
strojírny, národní podnik. V té době měly strojírny 5 pobočných závodů
ve Zvikově, Dobrušce, Dubnici nad Váhom, Humpolci a v Novém
Boru.
Od roku 1953 se zde začínají vyrábět
polygrafické stroje a
čerpací a měrná technika. Těžké strojírenství, zejména
železniční a silniční mosty, parní a pontonové elektrické
jeřáby byly postupně z výrobního programu Adamovských
strojíren vypuštěny a byly nahrazeny přísně tajnou zbrojní
výrobou. V prvním čtvrtletí roku 1957 bylo v Adamovských
strojírnách dohotoveno několik prototypů náramkových
hodinek. Nebylo však rozhodnuto o jejich další velkovýrobě.
Velké úspěchy se dostavily v šedesátých letech, kdy se
vývojem řady tiskařských strojů Romayor dostává k
prodejnosti na trzích v USA, Kanadě, Sovětském svazu či
Japonsku.
Od 1. května 1992 byly Adamovské strojírny přeměněny na
akciovou společnost se závody v Adamově a Blansku. Ostatní
závody byly od společnosti odděleny. K 1.
lednu 1993 byly založeny dceřiné společnosti
ADAST
SYSTEMS, a. s. a
Adast Blansko. Postupem času se firma díky nepříznivým
ekonomickým podmínkám potácela stále blíže bankrotu a 8.
března 2002 byl vyhlášen konkurz. Celkový dluh strojíren
dosáhl 1 miliardy. V lednu 2003 Adast odkoupila za 85
milionů slovenská firma Penta a stala se tak jediným vlastníkem. K
18. únoru 2008 Penta prodala 100 % akcií pražské společnosti
J 23. Po zhoršující se situaci, kdy zaměstnanci neobdrželi
mzdu za únor 2009 byl z jejich strany podán na společnost
insolventní návrh. V květnu roku 2009 zastavil Adast výrobu
a firma vstoupila do likvidace.
Znak firmy Adast
Pobočné závody:
Nový Bor 1950 – 1955 (58)
Humpolec 1952 – 1965
Dobruška 1958 – 1992
Polička 1956 (58) – 1992
Cvikov 1958 – 1992
Dubnica nad Váhom 1958 – 1968
Blansko 1963 – 1992
Hynčice 1988 – 1991.
Znak strojíren:
V době, kdy adamovské strojírny patřily pod Škodovy závody z
Plzně, bylo používáno jejich logo, tedy okřídlený šíp s
pěti-třípérovou stylizovanou perutí. Po odluce závodu v roce
1952 byla používána do roku 1956 pěticípá hvězda umístěná v
ozubeném kole. Toto logo však naráželo na některé problémy
při registraci, především pak na ten, že pěticípá hvězda byl
výsostný znak používaný k označování vozidel některých zemí.
Proto bylo rozhodnuto o vytvoření znaku nového. Vypracování
návrhů bylo zadáno současně několika výtvarným umělcům,
kteří vypracovali 80 návrhů. Z tohoto počtu bylo vybráno, na
doporučení odborníků Československé obchodní komory, Úřadu
pro vynálezy a společnosti KOVO, 12 návrhů, které byly
vráceny příslušným výtvarníkům k přesnějšímu propracování.
Těchto 12 návrhů bylo pak předloženo podnikovému
ředitelství, které rozhodlo, aby zvláštní komise zastoupená
závodním výborem ROH, hlavním inženýrem, hospodářským
náměstkem, hlavním konstruktérem, vedoucím právního
oddělení, odbytu, technického rozvoje a vedoucím
normalizace, posoudila návrhy a rozhodla s konečnou
platností o novém továrním znaku.
Komise, která se sešla v prosinci roku 1956, rozhodla pro
znaky: štít se šipkou a ozubením v kruhu, štít v kruhové
šipce, dva válce s archem papíru v trojúhelníku a slovní
značka ADAST.
První znak, tedy štít se šipkou a ozubením v kruhu byl
vybrán pro označování všech tiskopisů a výrobků, jako celých
zařízení, strojů, nářadí a pod., a to buď samostatně ve
spojitosti se zkratkou podniku, či jeho celým zněním.
Druhý znak, štít v kruhové šipce, byl vybrán pro případy, že
v některých zemích by byl vzneseny námitky proti prvému
znaku.
Třetí znak, válců s archem papíru v trojúhelníku, se
používalo výhradně pro Zetaprintony tam, kde neprošel ani
jeden předchozí znak.
Symboly, které tvoří především první znak jsou:
- kruh - symbol přesnosti
- ozubení - symbol strojírenství
- šipka - symbol rychlosti (pohybu)
- štít - symbol ochrany
Taktéž byla vydána norma, která stanovovala rozměry, v
jakých se znaků smělo používat. Celkem to bylo 13 velikostí,
kde nejmenší byla 3 mm a největší 1000 mm. Barevné řešení
bylo červeno-bílé, modro-stříbrné či černo-bílé.
Autorem hlavního znaku je Jaromír Kostelecký z propagačního
oddělení Adamovských strojíren, tentýž autor, který navrhl
adamovský znak. Zdroje:
HANZLÍK, R. Za čest nového továrního znaku. Směr, 18.
ledna 1957, roč. IX., č. 3. Adamov: Adamovské strojírny., s.
1.
HRADECKÝ, Jindřich. Čtení o Adamovských železárnách a
strojírnách. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, 1957, roč.
I, č. 1. Adamov: Historicko-vlastivědný kroužek. s. 2-9.
Bez uvedení autora. Adamovské železárny. Vlastivědné zprávy
z Adamova a okolí, 1960, roč. IV, č. 1. Adamov:
Historicko-vlastivědný kroužek. s. 2-8.
KREPS, Miloš. Dějiny adamovských železáren a strojíren do
roku 1905. Brno : Blok, 1976. s. 254.
SOUCHOPOVÁ, Věra, MERTA, Jiří, TRUHLÁŘ, Jiří, BALÁK, Ivan a
ŠTEFKA, Leoš. Cesta železa Moravským krasem. Blansko: Svaz
obcí Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras, 2002. s.
109-111.
CHARVÁT, Jan. Adamov: od hamru po tiskařské stroje
[online]. [cit. 2013-08-23]. Dostupné z:
<http://blanensky.denik.cz/serialy/adamov-od-hamru-po-tiskarske-stroje20110221.html>
CHARVÁT, Jan. Adamov: tavba v pecích ustoupila výrobě
strojů [online]. [cit. 2013-08-23]. Dostupné z:
<http://blanensky.denik.cz/serialy/adamov-tavba-v-pecich-ustoupila-vyrobe-stroju.html>
CHARVÁT, Jan. Adamovské strojírny proslavily mosty i
lokomotivy [online]. [cit. 2013-08-23]. Dostupné z:
<http://blanensky.denik.cz/serialy/adamovske-strojirny-proslavily-mosty-i-lokomotivy.html> |
