Křtinské údolí
Křtinské údolí (též nazýváno Křtinský žleb, v letech 1757 až
1761 také jako Karlovo údolí) je asi 10 km dlouhý
krasový kaňon táhnoucí se od
Křtin do Adamova. Spodní část
Křtinského údolí od
Josefova k Adamovu se nazývá Josefovské
údolí.
Křtinské údolí bylo po tisíciletí tvarováno vodami
Křtinského potoka, který zde vyhloubil úzký kaňon.
Geologické podloží tvoří vyvřelé horniny brněnského masivu
(600 milionů let), které lze pozorovat v blízkosti Adamova.
Ve středním devonu (370 milonů let) došlo k poklesu masivu a
k vytvoření mořské sedimentační pánve. K nejstarším
sedimentům řadíme tzv. bazální klastika devonu (arkózy a
slepence). Vznikly splavováním horninového materiálu z
okolní pevniny. Ve středním a svrchním devonu (360 - 345
milionů let) v mělkém a teplém moři nastaly optimální
podmínky pro růst mohutných kolonií korálů a stromatopor.
Vápnité schránky těchto organismů se staly základním
stavebním prvkem vápenců
Moravského krasu. Nejstarší, tzv.
josefovské vápence (např. u Josefovské hájenky) představují
sediment tvořený akumulacemi schránek ramenonožců rodu Bornhardtina. Lažánecké vápence (například u Býčí skály) se
od josefovských liší jiným zastoupením fosilií, zejména
stromatopor rodu Amphipora a jinou strukturou horniny. Z
období druhohor (140 - 100 milionů let) zůstaly v oblasti
Rudice a Babic dochovány jílovité-písčité sedimenty
rudických vrstev s obsahem železných rud. Křtinský
potok, který protéká celým údolím, se nedaleko Výpustku
propadá do podzemí, pod Kostelíkem pak opět vyvěrá. V údolí
vyvěrá na povrch z podzemí
Jedovnický potok,
který stejně, jako Josefovský potok a další drobné přítoky
vtéká do Křtinského potoka. O čistotě vody hoří fakt, že
od roku 1928 jsou podzemní vody podchyceny jako zdroj pitné
vody pro Adamov.
Kaňon s Křtinským potokem – vpravo dole Františčina huť;
na skále uprostřed Ruský kříž V kaňonu se nachází několik
desítek jeskyní i jeskyněk. Nejznámějšími jsou (seřazeno od
západu na východ):
Nad Švýcárnou,
Jáchymka,
Partyzánská,
Býčí skála,
Barová, Kostelík, Ve Vaječníku, Jestřábka,
Kanibalka,
Výpustek,
Vokounka, Rudolfova,
Žitného,
Drátenická,
Mariánská, Silvestrovka a Jurová. Jako zajímavost může být,
že tři z těchto jeskyní, a to Býčí skálu, Výpustek a
Drátenickou, plánovali na konci druhé světové války Němci
přebudovat na podzemní továrny. V případě Výpustku a
Drátenické se tento záměr stihl zrealizovat. V Býčí skále
byla zamyšlená tovární prostora proměněna na skladiště po
upozornění místního jeskyňáře Norberta Havlíčka na
pravidelné záplavy, které vytopí vždy celou jeskyni. V Křtinském údolí se nachází skalní můstek
Salve-Vale (10). Na jedné ze skalních
stěn je dnes obnovený nápis "Salve", který vítá poutníky do
křtinského chrámu. Na druhé straně je nápis "Vale", dávající
poutníkům pozdrav na rozloučenou.
Též se zde nachází
pomník partyzánů, kteří zde padli 7.
května 1945.
Nad Křtinským údolím leží na ostrohu pozůstatky
středověkého opevněného sídla, které se nazývá
Hrádek u
Babic (7).
V Josefovském údolí stojí v lokalitě Josefov technická
památka
Františčina huť (1), muzeum a hutní hostinec Švýcárna (číslo
popisné 459).
Nedaleko něj se nad silnicí tyčí zbytky
brány,
která zde stávala jako okrasný prvek tzv. Lichtenštejnského
areálu mezi Vranovem a Křtinami. Údolím vede 5 km naučná stezka, která se zaměřuje na
geologii, botaniku, zoologii a ekologii. Na konci 70. let
byla slavnostně otevřena údolím procházející
Naučná stezka Josefovské údolí. Tato však zanikla. Celé údolí
protíná Chráněnou krajinnou oblast Moravský kras v její
středná části. V západní části údolí se mezi začátkem údolí
a Hrádkem u Babic rozkládá národní přírodní rezervace Býčí
skála, která se rozkládá na ploše o rozloze 181,58 ha.
Od jeskyně Jestřábka ve východní části údolí, až po jeskyni
Vokounka rozkládá přírodní rezervace U Výpustku o rozloze
63,73 ha.
Křtinský potok protékajícím hustě zalesněným Křtinským
údolím Flóra
údolí Charakteristickou dřevinou údolní nivy je
olše lepkavá. Z bylin tužebník jilmolistý, pcháč zelinný,
devětsil lékařský, prvosenka vyšší aj. Převážná část
střední části Moravského krasu je ve 3. vegetačním stupni.
To znamená, že hlavní dřevinou přirozených porostů je zde
buk lesní s významným zastoupením dubu zimního. V
jednotlivých lesních typech jsou přimíšeny další listnáče
například javory, jasan a habr. Pěstování lesních
porostů, jejichž druhová skladba se blíží skladbě přirozené,
je hlavním cílem lesního hospodářství v chráněné oblasti.
Nepůvodní a ekologicky nestabilní jehličnaté monokultury
jsou postupně přeměňovány na porosty smíšené. Při
obhospodařování lesů se volí jemnější maloplošné způsoby s
přednostním využitím přirozené obnovy porostů. Těžby
holosečí jsou používány jen vyjímečně. Závažnou komplikací
jsou kalamitní těžby ve smrkových porostech poškozených
nedostatkem vláhy a napadených kůrovci. Pro ochranu
genofondu zdejších listnatých dřevin byla na ploše více než
tisíc hektarů vyhlášena lesní genová základna. V rámci
programu záchrany genofondu vzácných a ustupujících dřevin
se na vhodných stanovištích vysazuje jedle bělokorá, jilm
horský, jeřáb břek a třešeň ptačí. Zvláštní pozornost je
věnována tisu červenému. Připravuje se jeho reintrodukce do
přirozených lesních porostů vybraných rezervací.
Památný smrk ztepilý u Výpustku
- celkem 31 m vysoký, obvod kmene v prsní výšce má 425 cm a
jeho věk je odhadován na 200 let
Fauna údolí Bezobratlí
živočichové typičtí pro údolní nivu jsou plži jantarka obecná,
vlahovka karpatská a hlemýžď zahradní. Mezi ptáky to jsou
skorec vodní a konipas horský. V Křtinském potoce žije
především pstruh obecný. U vranky obecné je výskyt
vzácnější. Z bezobratlých živočichů na dně potoka žijí larvy hmyzu a blešivci.
V okolních lesích žijí mufloni, zvěř
srnčí a divoká prasata. Okraj výskytu je toto území i pro
jelení zvěř. Z drobné zvěře jsou to zajíci, bažanti, lišky,
kuna lesní a tchoř. Z ptactva se zde vyskytují jestřábi,
krahujci a sovy (hnízdívá zde výr, puštík a kalous). Setkáváme se tu ale i s mnoha
dalšími živočichy. V 50. letech zde sídlil i sokol
stěhovavý.
Křtinský údolí mezi Adamov a Křtiny (autor ©
Přispěvatelé OpenStreetMap) Zdroje:
BUDIŠ, Jaroslav a kolektiv. Adamov. Adamov: Město
Adamov, 2014. s. 119-121.
Postřehy Jaroslava Kolečka.
|