Elektrická lomotiva E 423.001 v Ústí nad Labem
Elektrická lomotiva E 423.001 v Ústí nad Labem

Elektrická lokomotiva řady E 423.0, známé jako Adamovky, byly vyrobeny pro Československé státní dráhy v Akciové společnosti pro stavbu strojů a mostů v Adamově v letech 1927–1928.

Historie

Na jejich výrobě se podílela britská firma Metropolitan-Vickers, která dodala elektrickou výzbroj. Po začlenění adamovského podniku pod Škodovku byly tyto lokomotivy dodatečně zařazeny do seznamu lokomotiv vyrobených ve Škodě Plzeň pod továrním označením 3ELo1 a výrobními čísly 892 a 893. Celkem byly vyrobeny dva kusy pod označením E 423.001 a E 423.002.

Lokomotivy byly určeny pro posunovací a nákladní dopravu na elektrifikovaných vlečkách v oblasti Pražského železničního uzlu. V 50. letech pomáhaly s přepravou materiálu při stavbě přehrady Lipno, což si vyžádalo jejich dočasné nasazení na trati Rybník – Lipno nad Vltavou. Po 15. květnu 1962, kdy byla v Pražském uzlu zvýšena napájecí napětí na 3 kV, byly přesunuty na elektrifikovanou dráhu Vyšší Brod – Lipno nad Vltavou, kde zajišťovaly nákladní dopravu.

V roce 1973 byla lokomotiva E 423.001 předána do sbírek Národního technického muzea v Praze jako statický exponát. Lokomotiva E 423.002 byla následující rok vyřazena a v prosinci 1974 sešrotována.

V roce 2003 prošla lokomotiva E 423.001 renovací, kterou provedli zaměstnanci depa v Táboře, a byla znovu zprovozněna. Od té doby se účastní nostalgických jízd na trati Tábor–Bechyně, kde byla nasazena také při oslavách 100 let této trati. Při této příležitosti získala nové označení 102.001.

Technický popis

Lokomotiva je čtyřnápravová s dvěma otočnými podvozky, které jsou vzájemně propojeny a na jejichž vnějších stranách se nacházejí čelníky s tažným a narážecím ústrojím. Rám lokomotivy je uložen na podvozcích prostřednictvím bočních kluzných desek a veden dvěma čepy.

Uprostřed rámu se nachází kabina strojvedoucího se dvěma stanovišti, na obou koncích jsou přední a zadní kapoty. V přední kapotě jsou pomocné stroje a baterie, zatímco v zadní kapotě je umístěna vysokonapěťová část elektrické výzbroje.

Lokomotiva je osazena čtyřmi sériově buzenými stejnosměrnými trakčními motory v podélném uložení, přičemž dva motory jsou trvale zapojeny do série (1. a 3., 2. a 4.). Napětí motorů je řízeno elektropneumatickým odporovým řízením se 12 stupni pro sériové zapojení a 11 stupni pro sérioparalelní zapojení. V posledním stupni jsou trakční motory odpojeny.