Hamerský mlýn v roce 2017
Hamerský mlýn v roce 2017

Hamerský mlýn je bývalé dílny s vodním kolem (budova nebyla nikdy klasickým mlýnem) na levém břehu levém břehu Svitavy u cesty z Maloměřic do Bílovic nad Svitavou.

Historie

První zmínka o budově na tomto místě je z roku 1820 a hovoří o kovářské dílně. Měla mít asi pět krát dvanáct metrů a pultovou střechu směrem k řece. Indikační skica Řícmanic z roku 1826 uvádí jako majitele pozemku Franze Passeka (Pašeka), budova v ní však není zachycena. Stavba pozdější obytné budovy je zachycena až na indikační skice Kanic z roku 1872. Kolem roku 1900 koupil dílnu Julius Kovář (místo nazval Kovářovo údolí), který zde vybudoval malou továrnu na výrobu ozubených kol. K výrobě elektrické energie a pohonu strojů si Kovář zkonstruoval tzv. Zuppingerovo kolo s evolventně prohnutými lopatkami, bez náhonu a na spodní až střední vodu, jež má dobrou účinnost i při velmi rozdílném množství vody. Díky tomu byla továrna soběstačná a osvětleny mohly být i obytné prostory. Kvůli údajně nepovolené výrobě elektřiny byl Kovář několikrát neúspěšně žalován brněnským magistrátem, což vedlo k úpadku výroby. Otáčky kola s konstrukcí tzv. Zuppingerova kola se přenášely přes tzv. Ewartův řetěz, šlo tedy o technický unikát.

Dílna na ozubená kola v první polovině 20. století
Dílna na ozubená kola v první polovině 20. století

V podnikání pokračoval až do konce druhé světové války Václav Kovář. Později byl používán generátor na 380 V a elektřina poháněla stroje. Vždy mohl jet jen jeden stroj současně. Koncem roku 1946 objekt koupil jiný podnikatel a začal vydělávat kůže. Přitom stále používal kolo k výrobě elektřiny. Majitel koželužny měl jako jeden z prvních vůz Škoda Tudor. Po únoru 1948 byl provoz zastaven, stroje museli majitelé odevzdat a odešli. Kolo se točilo i dál jako atrakce. Od té doby byla strojírna opuštěná a postupně chátrala.

Samotné vodní kolo je unikátní konstrukce. Nachází se v nejsevernější malé budově komplexu (generátorovně), která kolem roku 2005 vyhořela. Voda jej poháněla zespodu a otáčky se přenášely tzv. Ewartovým řetězem (zvláštní typ článkovaného řetězu používaného u speciálních převodů) na další zařízení. Svou konstrukcí odpovídá toto kolo tzv. Zubbingerovu kolu, které se vyznačovalo lepším nátokem vody na lopatky a snížením ztrát třením vody.

V roce 2007 koupil torzo kovárny Daniel Hlobil, který chce kovárnu oživit. Vznikla též obecně prospěšná společnost Kovářovo údolí, která strojírnu postupně renovuje a pořádá setkávání řemeslníků.

Společnost Kovářovo údolí vyhlásila v létě roku 2010 údolí jako Svobodné území IFAISTA a stát umělců všech řemesel a v mlýně a okolí pořádá od tohoto roku každoročně událost zvanou Obřanský obr, kde se setkávají umělečtí kováři a jiní řemeslníci, kteří předvádí veřejnosti své řemeslo za doprovodu dalších atrakcí.

Zdroje

  • Oficiální stránky Kovářovo údolí o. p. s.
  • VARNER, David. Stará strojírna u Svitavy. Badatelna [online]. [cit. 2017-07-14]. Dostupné z: [1]
  • ČT Brno. Na břehu Svitavy ožívá starý hamr. Česká televize [online]. [cit. 2017-07-15]. Dostupné z: [2]
  • Přispěvatelé Wikipedie, Hamerský mlýn (Kanice) [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2023, Datum poslední revize 8. 10. 2023, 21:42 UTC, [citováno 6. 10. 2024] [3]