I. březovský vodovod (nebo Březovský přivaděč) je jeden ze dvou vodovodních přivaděčů, který zásobuje Brno pitnou vodou od prameniště od Březové nad Svitavou. Je dlouhý 57 km.
Historie
Před vybudováním vodovodu bylo Brno odkázáno na vodu dopravovanou z pisárecké úpravny vody z roku 1872, která pomalou filtrací upravovala vodu ze Svratky. Zhoršující kvalita říční vody však nutila k vyhlédnutí nového kvalitního zdroje vody. Bylo zvažováno několik variant – odchycení pramenní oblasti Ponávky, vývěry Punkvy u Blanska, zdroje z Drahanské vrchoviny u Jedovnic, zdroje v Křtinském údolí u Adamova či využití zásob vody z Brněnské pánve hloubkovým čerpáním. Ani jedna z variant však nebyla množstvím požadované vody natolik kvalitní jako právě pramen u Březové nad Svitavou.
Projekt na vybudování vodovodu byl dokončen v prosinci 1907 a dne 11. dubna 1910 jej zemské správní orgány schválily. Stavba 57,496 kilometrů dlouhého přivaděče z jímacího zařízení u Březové nad Svitavou do vodovodu II. tlakového pásma na Holých horách (nyní Lesná) byl vybudován v letech 1911–1913.
Litinové trubní materiál byl dodán z Vítkovické hornické a hutnické společnosti z Vítkovic, Pražské železářské průmyslové společnosti z Králova Dvora, rakouské Důlní a železářské společnosti z Wegierske Górky a Strojírenské akciové společnosti Breitfeld, Daněk & Co. z Blanska. Tento materiál byl uskladňován na skladech v Králově Poli, Bílovicích, Adamově, Rájci, Skalici, Letovicích a Březové. V Blansku byly přebírány v samotném závodě. Dne 12. října 1912 byla u Skalice položena poslední část potrubí. Dne 4. října 1913 byl vodovod uveden do provozu.
V době svého uvedení do provozu nesl jméno císaře Františka Josefa I. (Die Kaiser Franz Joseph I.-Trinkwasserleitung). Po roce 1918 se začal používat název Březovský vodovod či Brněnský vodovod. Později po dostavbě druhé větve je využíván současný název I. březovský vodovod (nebo také přivaděč).
Provozovatelem Březovského vodovodu je firma Brněnské vodárny a kanalizace, majitelem je město Brno. V roce 1929 bylo vydáno povolení k odběru 300 l/s, k reálnému navýšení čerpání došlo až v roce 1940; tato hodnota je platná doposud. Vodovod byl postupně modernizován, mj. byl v roce 1933 elektrifikován. Od roku 1940 neprobíhá manipulace se šoupaty, neboť kapacita přivaděče je využívána naplno. Z přivaděče je možné odebírat vodu v Letovicích a v Adamově. Vodovod je tvořen je litinovými trubkami uloženými v průměrné hloubce 2 m pod povrchem.
Na přivaděči jsou vybudované různé speciální technologické stavby. Realizováno tak bylo šest odlehčovacích trub, z nichž pro tu v Letovicích byla postavena věž o výšce 20 m. Součástí vodovodu také je 17 sekčních šoupat, 100 vzdušníků a v Bílovicích se nacházejících 53 kalosvodů. Z přivaděče je možné odebírat vodu v Letovicích a v Adamově. V těžce přístupném terénu byly mezi Blanskem a Bílovicemi nad Svitavou vyraženy tři štoly o délkách 74 m (severně od Nového hradu), 305 m (pod Novým hradem) a 614 m (pod Ronovem).
Zdroje
- VIŠČOR, Pavel. 100 let I. březovského vodovodu v SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací, 2013, č. 5, ročník 22. Praha: Sdružení oboru vodovodů akanalizací ČR. s. 1-4. [1]
- Přispěvatelé Wikipedie, Březovské vodovody [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2023, Datum poslední revize 29. 12. 2023, 19:44 UTC, [citováno 7. 01. 2024] [2]