Pohled do východní části Křtinského údolí
Pohled do východní části Křtinského údolí
Stará huť v západní části Křtinského údolí
Stará huť v západní části Křtinského údolí
Býčí skála
Býčí skála

Křtinské údolí (též dříve nazýváno Křtinský žleb, v letech 1757 až 1761 také jako Karlovo údolí) je asi 10 km dlouhý krasový kaňon táhnoucí se od Křtin do Adamova. Spodní část Křtinského údolí od Josefova k Adamovu se nazývá Josefovské údolí.

Křtinské údolí bylo po tisíciletí tvarováno vodami Křtinského potoka, který zde vyhloubil úzký kaňon. Geologické podloží tvoří vyvřelé horniny brněnského masivu (600 milionů let), které lze pozorovat v blízkosti Adamova. Ve středním devonu (370 milionů let) došlo k poklesu masivu a k vytvoření mořské sedimentační pánve. K nejstarším sedimentům řadíme tzv. bazální klastika devonu (arkózy a slepence). Vznikly splavováním horninového materiálu z okolní pevniny.

Ve středním a svrchním devonu (360 - 345 milionů let) v mělkém a teplém moři nastaly optimální podmínky pro růst mohutných kolonií korálů a stromatopor. Vápnité schránky těchto organismů se staly základním stavebním prvkem vápenců Moravského krasu. Nejstarší, tzv. josefovské vápence (např. u Josefovské hájenky) představují sediment tvořený akumulacemi schránek ramenonožců rodu Bornhardtina. Lažánecké vápence (například u Býčí skály) se od josefovských liší jiným zastoupením fosilií, zejména stromatopor rodu Amphipora a jinou strukturou horniny.

Z období druhohor (140–100 milionů let) zůstaly v oblasti Rudice a Babic nad Svitavou dochovány jílovité-písčité sedimenty rudických vrstev s obsahem železných rud.

Křtinský potok, který protéká celým údolím, se nedaleko Výpustku propadá do podzemí, pod Kostelíkem pak opět vyvěrá. V údolí vyvěrá na povrch z podzemí Jedovnický potok, který se stejně, jako Josefovský potok a další drobné přítoky, vlévá do Křtinského potoka.

O čistotě vody hoří fakt, že od roku 1928 jsou podzemní vody podchyceny jako zdroj pitné vody pro Adamov.

V kaňonu se nachází několik desítek jeskyní i jeskyněk. Nejznámějšími jsou (seřazeno od západu na východ): Nad Švýcárnou, Jáchymka, Partyzánská, Býčí skála, Barová, Kostelík, Ve Vaječníku, Jestřábka, Kanibalka, Výpustek, Vokounka, Rudolfova, Žitného, Drátenická, Mariánská, Silvestrovka a Jurová. Jako zajímavost může být, že tři z těchto jeskyní, a to Býčí skálu, Výpustek a Drátenickou, plánovali na konci druhé světové války Němci přebudovat na podzemní továrny. V případě Výpustku a Drátenické se tento záměr stihl zrealizovat. V Býčí skále byla zamyšlená tovární prostora proměněna na skladiště po upozornění místního jeskyňáře Norberta Havlíčka na pravidelné záplavy, které vytopí vždy celou jeskyni.

V Křtinském údolí se nachází skalní můstek Salve-Vale. Na jedné ze skalních stěn je dnes obnovený nápis "Salve", který vítá poutníky do křtinského chrámu. Na druhé straně je nápis "Vale", dávající poutníkům pozdrav na rozloučenou.

Též se zde nachází pomník partyzánů, kteří zde padli 7. května 1945.

Nad Křtinským údolím leží na ostrohu pozůstatky středověkého opevněného sídla, které se nazývá Hrádek u Babic.

V Josefovském údolí stojí v lokalitě Josefov technická památka Stará huť, muzeum a hutní hostinec Švýcárna. Nedaleko něj se nad silnicí tyčí zbytky brány, která zde stávala jako okrasný prvek tzv. Vranovsko-křtinský lichtenštejnský areál.

Údolím vede 5 km naučná stezka, která se zaměřuje na geologii, botaniku, zoologii a ekologii. Na konci 70. let byla slavnostně otevřena údolím procházející Naučná stezka Josefovské údolí. Tato však zanikla.

Celé údolí protíná Chráněnou krajinnou oblast Moravský kras v její středná části. V západní části údolí se mezi začátkem údolí a Hrádkem u Babic rozkládá národní přírodní rezervace Býčí skála, která se rozkládá na ploše o rozloze 181,58 ha. Od jeskyně Jestřábka ve východní části údolí, až po jeskyni Vokounka rozkládá přírodní rezervace U Výpustku o rozloze 63,73 ha.

Flóra

Charakteristickou dřevinou údolní nivy je olše lepkavá. Z bylin tužebník jilmolistý, pcháč zelinný, devětsil lékařský, prvosenka vyšší aj.

Převážná část střední části Moravského krasu je ve 3. vegetačním stupni. To znamená, že hlavní dřevinou přirozených porostů je zde buk lesní s významným zastoupením dubu zimního. V jednotlivých lesních typech jsou přimíšeny další listnáče například javory, jasan a habr.

Pěstování lesních porostů, jejichž druhová skladba se blíží skladbě přirozené, je hlavním cílem lesního hospodářství v chráněné oblasti. Nepůvodní a ekologicky nestabilní jehličnaté monokultury jsou postupně přeměňovány na porosty smíšené. Při obhospodařování lesů se volí jemnější maloplošné způsoby s přednostním využitím přirozené obnovy porostů. Těžby holosečí jsou používány jen výjimečně. Závažnou komplikací jsou kalamitní těžby ve smrkových porostech poškozených nedostatkem vláhy a napadených kůrovci.

Pro ochranu genofondu zdejších listnatých dřevin byla na ploše více než tisíc hektarů vyhlášena lesní genová základna. V rámci programu záchrany genofondu vzácných a ustupujících dřevin se na vhodných stanovištích vysazuje jedle bělokorá, jilm horský, jeřáb břek a třešeň ptačí. Zvláštní pozornost je věnována tisu červenému. Připravuje se jeho reintrodukce do přirozených lesních porostů vybraných rezervací.

Fauna

Bezobratlí živočichové typičtí pro údolní nivu jsou plži jantarka obecná, vlahovka karpatská a hlemýžď zahradní. Mezi ptáky to jsou skorec vodní a konipas horský.

V Křtinském potoce žije především pstruh obecný. U vranky obecné je výskyt vzácnější. Z bezobratlých živočichů na dně potoka žijí larvy hmyzu a blešivci.

V okolních lesích žijí mufloni, zvěř srnčí a divoká prasata. Okraj výskytu je toto území i pro jelení zvěř. Z drobné zvěře jsou to zajíci, bažanti, lišky, kuna lesní a tchoř. Z ptactva se zde vyskytují jestřábi, krahujci a sovy (hnízdívá zde výr, puštík a kalous). Setkáváme se tu ale i s mnoha dalšími živočichy. V 50. letech zde sídlil i sokol stěhovavý.

Zdroje

  • BUDIŠ, Jaroslav a kolektiv. Adamov. Adamov: Město Adamov, 2014. s. 119-121.
  • Postřehy Jaroslava Kolečka.