Osvobození (Adamov)

Osvobození je ulice v Adamově.

Jedna z nejstarších ulic v Adamově. Dříve nesla jedna její část název Rudé armády a druhá část Pod Dřínovou. Patří k nejdelším ulicím v Adamově, její celková délka přesahuje 1 km.

Ulice začíná křižovatkou u Smetanova náměstí, hlavní průjezdem z centra města na Horku, a uličky směřující k Stadionu Jindřicha Svobody. Nedaleko se nachází taktéž zátiší památníků Rudoarmějce, padlých adamovských občanů ve světových válkách a strojírenských zaměstnanců ve druhé světové válce. Následně ulice pokračuje v mírném stoupání jihovýchodním směrem, kolem kostela svaté Barbory nalevo a rodinnými domy (číslo popisné 70, 50 a 467) a Martincovou vilou napravo, za nímž je druhá křižovatka s ulicemi U Kostela a Sadová. V tomto bodě se ulice nachází v nejvyšší nadmořské výšce (nad 260 m n. m.), od křižovatky pokračuje jihovýchodním směrem. Za křižovatkou se nachází zleva Sportovní hala, za ní bytový dům číslo 130, který dříve sloužil jako měšťanská škola a základní umělecká škola. Naproti těmto budovám se nachází trojice bývalých závodních bytových budov (číslo popisné 102 a 103 a 53) a rodinné domy (číslo popisné 196 a 81).

Za bytovým domem číslo popisné 130 se nachází Starý hřbitov, naproti němu k silnici přiléhá areál bývalých Adamovských strojíren. Poté se silnice mírně stáčí dále k jihu a začíná klesat. Po levé straně se nachází již samé rodinné domy (číslo popisné 198, 133, 122, 150, 96, 118, 121, 159, 149 a 161) až na konec ulice při lávce překonávající řeku Svitavu u železničního nádraží. Na o něco vyvýšenějších pozicích se nacházejí další rodinné domy (číslo popisné 200, 143, 144, 162 a 75) Naopak po pravé straně se nachází rodinný dům (číslo popisné 142) a výrobní haly bývalých Adamovských strojíren (řezárna, Bílá labuť, garáže). Tyto se rozkládají až po konec ulice u lávky. V blízkosti lávky se nachází Bezchlebův pneuservis, který je umístěn v části areálu strojíren.

Od konce ulice vede lesní asfaltová cesta do Střelčí, ve kterém bylo již několikrát plánována výstavba, žádný z projektů se však nikdy nerealizoval. V současné době je plánováno přeložení cyklotrasy z Nádražní ulice z části do areálu bývalých Adamovských strojíren a z části na ulici Osvobození, ze které by pokračovala po zmíněné cestě do Střelčí a dále na Brno.

Historie

Při části ulice, která prochází pod kostelem svaté Barbory, stávala čtveřice budov, které byly z důvodu výstavby pošty a později zdravotního střediska v 70. letech 20. století asanovány. Tyto zmiňuje kronikář v roce 1922 takto: „Směrem z náměstí obce k nádraží po levé straně v pokračování linie lesního úřadu stojí řada čtyř obytných domů, z nichž poslední jednopatrový sousedí se školou obecnou (poznámka autora: dnešní budova městského úřadu na ulici U kostela, číslo popisné 57)...“ (Pamětní kniha obce Adamova, s. 5)

Nejstarší stavbou na ulici je Starý hřbitov, který zde byl postaven v roce 1857, tedy ve stejném období jako kostel svaté Barbory, fara a tehdejší budova školy (číslo popisné 46). Hřbitov je podobně jako výše zmíněné stavby postaven v novogotickém stylu. Je na něm pohřbena řada adamovských osobností.

Od přelomu 19. a 20. století v Adamově započaly vyrůstat výletní vily zámožnějších Brňanů, mezi které patřil například Josef Wurm či Robert Schöller. Některé právě vyrostly v bezprostřední blízkosti současné ulice Osvobození, jako například Wurmova vila.

Kronikář dále pokračuje od křižovatky s dnešními ulicemi U Kostela a Sadová: „Cesta podél kříže odbočuje jednak k Babicím do svahu, jednak k nádraží dolů. V úhlu obou cest poněkud na stráni je úhledné stavení (Jana Procházky) nad ním přes cestu babickou ještě výše na stráni vila pensisty nadučitele Jana Musila. Dále při cestě k nádraží v pěkné poloze zřízen r. 1857 hřbitov s úhlednou kaplí, márnicí a branou gotického slohu. Je v dobrém a úhledném stavu udržován. Konečně pod lesem k Babicím nahoře je malý, úhledný domek (p. Vach), dole při cestě k nádraží ve stráni vila stavitele Dvořáčka z Brna, dříve Wurmova, blízko lávka přes Svitavu vedoucí k nádraží, mezi ní a pilou 2 domky přízemní pro dělníky pily pak dřevěné kantony.“ (Pamětní kniha obce Adamova, s. 6)

Dne 31. května 1925 se konalo oficiální slavnostní otevření Sokolovny, která byla postavena v úhlu obou zmíněných cest. Pod ní se nacházely dvě budovy (číslo popisné 102 a 103) pro dělnictvo postavené v roce 1911, který kronikář nezmínil. V březnu roku 1926 byla při Sokolovně slavnostně otevřena nová budova měšťanské školy (číslo popisné 130).

Do roku 1943 se na levém břehu Svitavy, pod dnešním domem číslo popisné 142, nacházela pila. Po zmíněném roce se přestěhovala do Rájce, zde byla zrušena a na jejím místě započala výstavba továrních hal.

Dne 9. května 1945 do prostoru této ulice přišla od Babic sovětská vojska. Právě to byl důvod, proč byla v roce 1967 pojmenována ulicí Rudé armády.

Před mohutným rozvojem výrobních hal v jižní části města se při řece nacházely dřevěné ubytovací prostory nazývané Barandov. Tyto byly roku 1963 asanovány a nahrazeny budovou technicko-obchodního úseku, nazývaného Bílá labuť.

V roce 1983 započala asanace Sokolovny, která byla odůvodněna špatným technickým stavem budovy. V následujícím roce na stejném místě započala výstavby nové sportovní haly (číslo popisné 440), která byla dokončena teprve v roce 1989.

Dne 3. září 1990 bylo rozhodnuto o sloučení ulic Rudé armády a Pod Dřínovou, a následné přejmenována na ulici Osvobození.

Zdroje

Kronika města Adamova, s. 23.
Kronika města Adamova III. díl, s. 228.