Pila v Adamově vznikla na konci 19. století. S přestávkou v průběhu druhé světové války zde fungovala do roku 2014.
Historie
Zdejší okolí se vyznačuje hlubokými lesy, proto také není divu, že na konci 19. století (snad v roce 1897, kdy založení pily zmiňuje František Mlýnek, kronikář či 1899, kdy se Jakub Rozmahel v publikaci Kostel sv. Barbory v Adamově zmiňuje o založení parní pily) zde Lichtenštejnové nechali založit pilu. Poté byla pronajata vídeňské firmě C. T. Petzold, která ji vedla do roku 1919. Do 1. července 1923 byla pila v nájmu firmy Mlýn a parní pila v Bílovicích. Od této doby v nájmu Školního lesního podniku.
V září 1925 započato s opravou a úpravou parní pily, měla se stát ukázkovým dřevařským podnikem státního lesního statku. Byl vystavěn nový parní stroj, namísto pěti starých rámovek opatřeny dvě vysokovýkonné rámovky, omítačky, hoblovací stroj, příčná cirkulárka s výrobnou palivových kol a ptačích bude, štípačka, zámečnická dílna, brusírna, a sušárna dřeva. Skladiště kulatiny a řeziva byla nově upravena pro vzdušné složení materiálu, zřízeny manipulační koleje a vystavěna tvrdá cesta probíhající územím pily. U průmyslové koleje Škodových závodů na pravém břehu Svitavy bylo zbudováno překladiště a spojeno s manipulačními kolejemi na skladištích pily. Byla postavena nová kancelářská budova s bytem pro správce pily. Dva zchátralé dělnické domky byly opraveny, postaveny stáj a kůlna, později garáž. To všechno nákladem přes 1 milion Kč. Ročně bylo pořezáno 10 až 15 tisíc m3 vlastní kulatiny.
V roce 1927 bylo na pile zaměstnáno 51 osob, z toho 2 úředníci, 2 skladníci, 1 pilař. mistr, 1 strojník, 1 brusič, 1 kovář, 24 dělníků mužů, 16 žen a 3 kočí.
Kanceláře a byt správce (v roce 1927 ing. Václava Poláka) byly umístěny v nově postavené budově.
Původně se pila nacházela na levém břehu Svitavy, avšak v průběhu druhé světové války, v období rozmachu válečné výroby byla nucena roku 1943 v Adamově ukončit činnost a přesunout se do Rájce.
Pravděpodobně v 40. či 50. letech zde byla otevřena nová pila (nebo se přestěhovala zpět z Rájce), avšak kvůli obsazenému místu, kde mezitím vyrostly výrobní haly se musela usadit za železničním valem na pravém říčním břehu do prostor, kde mezi kopci ústí cesta Coufavá. Pilu provozoval Školního lesního podniku Masarykův les. V průběhu let se její účel změnil jen na dřevosklad, kde bylo dřevo překládáno na železniční vagony.
V roce 2014 došlo ke jeho zrušení. To bylo odůvodněno změnou dopravy vytěženého dřeva a způsobu jeho zpracování. V té době bylo na pile zaměstnáno pět zaměstnanců. Čtyři z nich přijalo nabídku práce na pile v Olomučanech, poslední dělník odešel.
Zdroje
- OPLETAL, Josef. Moje paměti. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně a Lesy České republiky, 2005. s. 346.
- CHARVÁT, Jan. Sklad dřeva v Adamově končí. Po padesáti letech [online]. [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: <http://blanensky.denik.cz/zpravy_region/adamov-sklad-dreva-konci-po-padesati-letech-20140304.html>