Světelský oltář

Z Adamov a okolí
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání
Světelský oltář
Světelský oltář

Světelský oltář (německy Zwettleraltar), nacházející se v adamovském kostele svaté Barbory, nese pojmenování po městě, ze kterého původně pocházel. Jde o dolnorakouské město Zwettl (Světlá), ležící nad říčkou Kampou.

Historie

Vznik oltáře spadá do 16. století. Klášterní gotický chrám ve Zwettlu byl roku 1427 pobořen husitskými vojsky. Jeho oltáře téměř propadly zkáze a byly nouzově opraveny. V této podobě vydržely do doby, kdy opat kláštera Erasmus von Leisser nechal zhotovit pro kostel nový křídlový oltář, jehož střední částí byl současný oltář "Nanebevzetí Panny Marie" = Světelský oltář. Zprávy týkající se jeho zhotovení jsou však velmi skromné. Práce na oltáři započaly v roce 1516 a zakončeny byly roku 1525. Těchto prací se zúčastnilo 6 řezbářů, jako jediný uváděný Ondřej Morgenstern z Českých Budějovic.

Roku 1702 byl oltář poškozen požárem. Zachována byla pouze střední část, která se po této události přesunula k zadní stěně boční kaple Všech Svatých jako staromódní. Roku 1852 jej opat Augustin Steininger prodal hraběti Samuelu Festeticsovi, od kterého jej následující rok koupil Alexander von Bensa a dopravil jej do Vídně. Ústřední památková komise se obávalo, že by oltář mohl opustit území říše, a tak nařídila, aby se oltář vrátil.

V té době však oltář procházel restaurováním, které vedl Georg Plach. Náklady nutné s opravou však Steininger nebyl schopný zaplatit a tak oltář dal k dispozici Ústřední památkové komisi, která jej vystavila v kapli svatého Jiří kostela svatého Augustiana ve Vídni. 1 200 zlatých, které byly potřeba k opravě, nakonec uhradil kníže Alois z Lichtenštejna, který se stal jeho novým majitelem. Oltář pak věnoval nově vystavěnému kostelu v Adamově, jehož se stal patronem. Roku 1891 se na knížete Jana z Liechtensteinu obrátil zwettlovský opat Štěpán Rössler s prosbou o navrácení oltáře zpět na jeho původní místo. Kníže rozhodnutí nechal na kostelní správě, která však žádost zamítla s tím, že: "nemůže tuto nejvzácnější ozdobu svého kostela vydati". Tehdejší adamovský farář Jan Straka kromě vyjáždření zaslal do Zwettlu fotografii oltáře, ta je nejstarší fotografií oltáře vůbec.

Historicky první zásah z adamovské strany do oltáře se uskutečnil roku 1897, kdy jej nechal tehdejší farář Vincenc Racek nákladem knížete Jana z Liechtensteinu napustit šelakem.

V roce 1922 byla podána na Památkovém zemském úřadě v Brně tehdejším administrátorem farnosti Jaroslavem Streitem žádost, aby byl oltář odborně prohlédnut. Žádosti bylo vyhověno, a tak do Adamova dorazil přednosta Památkového úřadu architekt inženýr Stanislav Sochor společně s brněnským řezbářem Prosckým. Po prohlídce oltáře konstatovali, že je nutné jej v nejbližší době dáti k opravě.

K opravě však došlo až v roce 1942 kdy byl oltář napuštěn formalinem a úlomky bylo opět připevněny k celku. Celková výše částky dosáhla 5 200 korun. Nejednalo se však o restaurátorský zákrok, ale jen o propagační akce německé okupační správy, která nechala oltář nafotit, které byly následně vystavovány na výstavách.

V roce 1944 Památkový úřad v Brně rozhodl o rozmontování oltáře a jeho bezpečné ukrytí. Krátce na to byl přesunut do krypty poutního kostela ve Vranově. Roku 1947 byl z Vranova převezen k opravě do Brna a v dílně bratří Kotrbů restaurován. Celková suma na opravu dosáhla 176 tisíc korun.

Roku 1970 došlo ke krádeži dvou spodních soch z rámu oltáře. Obě se objevily na aukci uměleckých předmětů v Mnichově, po upozornění Národního muzea v Mnichově byly v roce 1971 vráceny do Adamova.

Restaurátorské práce probíhaly i v roce 1978 vlastními silami adamovských farníků, kteří oltář očistili od prachu, odlomené části řezeb připevnili zpět a červotoči napadená místa injektovali dostupným preparátem.

V roce 2005 při restaurátorském průzkumu oltáře bylo zjištěno, že je dřevořezba masivně napadena červotoči. Následující rok započaly restaurátorské práce, které probíhaly na zámku v Mikulově. Práce na oltáři skončily v následujícím roce.

Vláda České republiky na svém jednání 8. února 2010 schválila třicet osm nových národních kulturních památek, mezi kterými byl i Světelský oltář z adamovského kostela.

Pro turisty byla vydána i turistická známka s motivem Světelského oltáře pod číslem 1565.

Popis oltáře

Spodní část Světelského oltáře
Spodní část Světelského oltáře
Střední část Světelského oltáře
Střední část Světelského oltáře
Horní část Světelského oltáře
Horní část Světelského oltáře

Původní oltář se skládal z pěti částí: tympanonu, levého a pravého křídla, střední části a predella. Jeho výška dosahovala dvaadvaceti metrů.

Na vnitřní straně levého křídla bylo dole znázorněno Zvěstování Panny Marie, nahoře pak Nanebevstoupení Páně, na vnitřní straně pravého křídla dole Zmrtvýchvstání Páně, nahoře Poslední soud. Uprostřed vnitřní strany pravého křídla byl erb opata Erasma von Leissera, uprostřed vnitřní strany pravého křídlo pak erb šlechtického rodu ze Zwettlu Chnenringů. Tympanon, který se nacházel nad střední částí a oběma křídli, se stupňovitě vypínal do středu své osy. Mezi jeho gotickými fialami se nacházelo několik soch svatých. Na středovém vrcholu tympanonu byl umístěn kříž s Kristem. Ve spodní části oltáře, tzn. predelle byly umístěny postavy dvou světců.

Střední část oltáře, tj. zachovalá část nacházející se v Adamově je rozdělena na 3 části, popisující Nanebevzetí Panny Marie.

Ve spodním poli je vyřezáno dvanáct apoštolů nacházejících se u hrobu Panny Marie. Nad apoštoly jsou oblaka, z nichž proniká srp Měsíce. Z pod mraků shlíží dolů pozlacená hlava. Dle doktora von Seekena se jedná o podobiznu Ondřeje Morgensterna.

V prostředním poli se uprostřed nachází modlící se Panna Marie, nesená sedmi anděly do nebe.

V nejhornější poli je znázorněna Nejsvětější Trojice. Na pravé straně se nachází Ježíš Kristus, který pravicí podpírá korunu, připravenou pro korunovaci Panny Marie, v levé ruce pak svírá zeměkouli. Na levé straně je umístěn Duch Svatý, který taktéž levicí přidržuje korunu a v druhé ruce zeměkouli. Mezi nimi v pozadí je pak Bůh. Trojice je obklopena jednadvaceti anděly.

Po vnitřním okraji oltáře jsou pod sebou na každé straně vyřezány čtyři sošky svatých. Vrchní představují panny s korunami na hlavách, pravděpodobně svatou Barboru a Dorotu. Pod nimi je dvojice papežů – levý je neznámý, pravý představuje svatého Urbana. Třetí dvojici tvoří sochy svatých biskupů svatého Erasma a Mikuláše. Poslední sošky světců – vyznavačů – levá představuje poustevníka svatého Heřmana, pravá pak neznámého klerika. Na vnějším okraji v horní části je po levé straně socha archanděla Gabriela, který v ruce třímá závitek se slovy "Ave Maria gratis" (Zdrávas Maria milostiv). Na tentýž místě napravo je umístěn archanděl Michael probodávající kopím Satana. Celkovým počtem postav na oltáři je úctyhodných 59 figur. Celková výška střední části oltáře činí 7,10 metru a jeho šířka pak 2,94 metru.

Zdroje

  • ROZMAHEL, Karel. Světelský oltář v Adamově, 1936. vlastním nákladem. 47 s.