 Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst na Wikimedia Commons a přidat do článku. |
Emil Hejl (10. dubna 1914 – 16. února 1995) byl vlastivědný pracovník v Adamově a pracovník Adamovských strojíren.
Životopis
Emil Hejl se narodil 10. dubna 1914 ve Skleném nedaleko Svitav. Do Adamova přišel jako mladý učeň a v místních závodech získal řemeslný základ v oboru soustružení kovů. Ambice jej však brzy zavedly dál – pokračoval na Vyšší průmyslové škole strojnické v Praze a poté působil několik let ve Škodových závodech v Plzni. Koncem roku 1937 se rozhodl vrátit do známého prostředí adamovských strojíren, kde se uplatnil jako konstruktér v pomocných provozech. Zpočátku bydlel v Adamově v podnájmu, trvalý domov si později vytvořil v Blansku.
Od roku 1939 se začal intenzivně věnovat oblasti, která v tehdejším Československu teprve hledala své místo – bezpečnosti práce. Patřil k jejím průkopníkům a během let si vybudoval pověst odborníka, na něhož se obraceli jak soudy, tak podniky či jednotliví specialisté. Společně s dalšími autory připravil několik metodických příruček zaměřených na ochranu zdraví při práci.
Svoje technické vzdělání doplňoval hlubokým zájmem o regionální dějiny. Po dlouhá léta psal kroniku Adamovských strojíren a věnoval se i dějinám závodu, které však zůstaly v rukopise. Do tisku se dostaly alespoň jeho publikace Koho dal náš okres divadlu a Divadlo našeho domova.
Byl také aktivním publicistou – pravidelně přispíval do okresního tisku i do podnikových novin Směr. V jeho práci stála po boku manželka Božena, učitelka, která mu byla nejen podporou, ale i první a nejpřísnější kritičkou.
Emil Hejl zemřel 16. února 1995. Zanechal po sobě mnoho rozepsaných projektů, mezi nimi i zamýšlenou galerii ředitelů adamovského závodu. Jeho žena Božena jej následovala 29. června téhož roku.
Zdroje
- KEJÍKOVÁ, Mirka. Galerie osobností – Emil Hejl st. v Adamovský zpravodaj. 2005, č. 4, Adamov: Městský úřad Adamov, s. 7.