Josef Opletal

Josef Opletal

Josef Opletal (20. listopadu 1863, Studenec – 18. prosince 1953, Brno) byl český lesník a vysokoškolský pedagog.

Životopis

Josef Opletal se narodil na rolnickém gruntě číslo 1 ve Studenci u Prostějova. V letech 1869–1873 navštěvoval obecnou školu ve Smržicích. V deseti letech vstoupil na reálnou školu Matice školské v Prostějově. Odmaturoval zde roku 1882. Na podzim téhož roku nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník hanáckého pěšího pluku Thun-Hohenstein číslo 54 v Olomouci. Na podzim roku 1882 se zapsal coby řádný posluchač 3letého lesnického oboru Vysoké školy zemědělské ve Vídni.

Od 1. srpna 1886 nastoupil lesnickou praxi na statku knížete Jana Liechtenštejna v Ratajích nad Sázavou. Tato trvala do konce prosince. Od 5. března 1887 byl přijat do služeb ředitelství statků Řecko-orientálního náboženského fondu v Černovicích. Na svou žádost byl koncem roku 1904 pověřen vedením lesohospodářského okresu Franzthal. Tuto funkci zastával do počátku roku 1907. Následně byl jmenován inspekčním úředníkem ředitelství statku. Tuto funkci vykonával do roku 1918.

Dne 25. února 1919 byl Josef Opletal pověřen vedením hlavního lesního úřadu v Banské Bystrici. Na této pozici skončil v roce 1921. Tento rok mu byla nabídnuta ministrem zemědělství pozice odborového přednosty Ministerstva zemědělství a generálního ředitele Státních lesů a statků. Na tuto pozici nastoupil dne 1. dubna 1921. Na funkci na vlastní žádost rezignoval poté, co se střetl se státní byrokracií, která prosazovala prodej dřeva dřevařským společnostem na základě dlouhodobých smluv.

Dle dekretu ze dne 26. července 1923 byl jmenován řádným profesorem na Vysoké škole zemědělské v Brně. Zde Opletal využíval školní lesní statek, který mezitím přešel z majetku Liechtenštejnů do majetku státu a následně zmíněné vysoké školy. Pro studijní rok 1925/26 byl zvolen děkanem lesnického odboru vysoké školy, pro rok 1928/29 pak rektorem vysoké školy.

Josef Opletal stál za mnohými zlepšeními, které v té době probíhaly ve školním statku. Především vypracoval generální plán dopravní sítě (40 km stávajících cest upraveno a vybudováno 75 km nových cest), zasadil se o budování hájenek, ovocných sadů, zeleninových a okrasných zahrádek kolem budov lesního personálu, rekonstrukci adamovské pily, která byla v dezolátním stavu, konservaci zříceniny Nového hradu, aj.

Avšak ne vše, o co Opletal usiloval, bylo realizováno. Například na cementárnu, kterou plánoval postavit u Adamova v tzv. Střelčí, se nedostalo potřebných financí, reaktivování dvou rybníků u Býčí skály přerušila povodeň v roce 1927. Později byl zřízen pouze jeden ze zmíněných rybníků.

Mezi nejvýznamnější Opletalovu činnost bezesporu patří estetická úprava statku, budování památníků a studánek, zřizování palouků apod. Zmíněné památníky byly součástí Slavína (později pak nazývaný Lesnický Slavín), připomínající 10. výročí založení Vysoké školy zemědělské v Brně. Památníky, které sám Opletal navrhl a spolupracoval na nich, bylo celkem dvanáct: památník Josefa Ressela (polesí Hády), památník Viléma Věnceslava Havelky a Josefa Liboslava Zeiglera (Jezírko), památník Josefa Bohdaleckého (Jezírko), památník Adolfa Midlocha (Jezírko), studánka Jana Doležala (Jezírko), studánka Jana Kašpara (Jezírko), památník Josefa Rosenauera (Kanice), památník Františka Duška (Kanice), památník Leopolda Grabnera (Olomučany), památník Rudolfa Hackera (Křtiny) a studánka Karla Schindlera (Křtiny).

V roce 1934 odešel Josef Opletal do důchodu, i přesto dále pracoval na rozšiřování Slavína.

Kromě výše zmíněných staveb se podařilo v pozdějších letech na popud Opletala a za jeho asistence postavit dalších patnáct studánek a čtyři památníky: Ptačí svatyně (Jezírko, 1935), studánka U Psa (Jezírko, 1938), studánka Josefa Konšela (Jezírko, 1934), studánka Zdrávas Maria (Vranov, 1948), studánka Prosba lesa (Kanice, 1938), Srnčí studánka (Kanice, 1937), studánka svatého Huberta (Babice, 1937), studánka U Lišky pod břekem (Babice, 1937), studánka U Srnce (Olomučany, 1937), studánka svatého Huberta (Olomučany, 1937), studánka svatého Huberta (Olomučany, 1937), studánka Pod Novým hradem (Olomučany, 1938), studánka U Tetřeva (Olomučany, 1937), studánka Pod Jasanem (Olomučany, 1938) a studánka U Školky (Olomučany, 1938). Zbudované památníky byly tyto: památník Stromy (Kanice, 1938), Máchův památník (Olomučany, 1936/37), památník Hradské lesní cesty (Olomučany, 1937) a památník lesníků (Babice, 1946).

V roce 1950 byl pověřen Československou mysliveckou jednotou o zřízení památníku Josefa Žalmana (Olomučany). Sám Oplelal také vytvořil dvě pamětní desky Josefu Mánesovi a Jindřichu Wankelovi. První zmíněnou plánoval umístit u vývěru Jedovnického potoka, druhou na skalní stěnu Býčí skály. Tyto dvě desky byly osazeny až v 60. letech. Třetí, pamětní deska Theodoru Mokrému, a čtvrtou, pamětní deska Josefu Mánesovi a Jindřichu Wankelovi, které taktéž vytvořil Opletal, se nepodařilo osadit dodnes.

Tímto byla Opletalova činnost na statku zakončena.

Při 40. výročí trvání Lesnické fakulty byl u silnice Babice-Křtiny dne 16. května 1959 odhalen památník Josefa Opletala. U příležitosti 80. výročí vzniku Lesnické a dřevařské fakulty v Brně byla v roce 1999 posluchárna děkanátu v přízemí fakulty nazvána Opletalovou posluchárnou.

Podle Josefa Opletala byla v Adamově v roce 1967 pojmenována ulice.

Zdroje

• OPLETAL, Josef. Moje paměti. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně a Lesy České republiky, 2005. 445 s.
• TRUHLÁŘ, Jiří. Památníky adamovských lesů. Praha: Primus, 2003. s. 102 a 107. ISBN 80-86207-24-2.