|
Alexandrova
rozhledna
Alexandrova rozhledna nebo lidově Alexandrovka je kamenná
stavba, která se tyčí nad svitavským údolím, na vrcholku
kopce Špičák (dříve německy Spitzberk), kde dříve stával
dřevěný vyhlídkový pavilon. Tento zde byl postaven na počátku
60. let 19. století adamovským okrášlovacím spolkem. Pavilon byl pojmenován po brněnském krajském hejtmanu
hraběti Braidovi - Braida-Hütte (Braidovo přístřeší). Po
jeho zchátrání se rozhodla brněnská sekce Östetereichischen
Touristen-Club vystavět na jeho místě rozhlednu.
Tímto úkolem byl pověřen zvláštní výbor, v němž byla řada
německých brněnských členů, kteří v Adamově vlastnili letní
vily – Gustav Ritter V. Schoeller, Alexander Suchaneck Edel
von Merores, Friedrich Klob, Anton Kindl, Alexander Makovský,
Ludvík Merores, Hubert Bayer, Alois Brecher, Johann Reibhorn,
Ignaz Deabis, Carl Waura a Heinrich Suchaneck. Samotný
spolek však neměl dostatek financí na tak nákladnou stavbu.
Proto bylo žádáno u knížete o pomoc. Rozhodnutím
z 16. ledna 1887 vyhověl kníže Liechtenštejn žádosti
turistického klubu a věnoval k tomuto účelu pozemek i
stavební dříví. V červnu 1887 vydal spolek v německém
časopise Moravskoslezský korespondent výzvu o pomoc
milovníků přírody.
Autor, který vytvořil projekt pro tuto stavbu, byl architekt
Oscar Mratschek, stavbu provedla firma Martina
Fleischhackera za 15 000 zlatých. Rozhledna byla turistům
zpřístupněna 4. září 1887. Své jméno získala po předsedovi
brněnské sekce Rakouského turistického klubu Alexandru
Suchankovi, který se stal velkým propagátorem výstavby
rozhledny – Alexander-Warte. Věž měla dřevěný vyhlídkový ochoz a plechovou
jehlanovou střechu s korouhvičkou, vysokou 15 metrů.
Zpráva informující v novinách Brünner Zeitung o
otevření rozhledny
Překlad výše uvedeného
článku: (Otevření rozhledny na Špičáku, blízko Adamova).
Včera se za velice příznivého počasí konalo slavnostní
otevření rozhledny, která byla vybudována díky brněnské
sekci rakouského turistického spolku místním architektem
panem Fleischhackerem. Dostavilo se na 20 členů z vídeňské
centrály s panem prezidentem Silbehuberem, s členem
představenstva sekce „Leoben“ panem Bauerem, s
předsednictvem a četnými členy brněnské sekce, stejně jako
většina z německého spolku a neobvykle početné publikum,
které přijelo do Adamova v 1 hodinu odpoledne zvláštním
vlakem za znění hudby občanského sboru. O půl třetí všichni
dorazili k rozhledně nabízející nádherné kruhové panorama.
Po zaznění písně "Das ist der Tag des Herrn" ze strany
brněnského mužského pěveckého sboru a projevech pana
prezidenta Silbehubera a prvního představeného brněnské
sekce pana císařského rady Suchánka, byla rozhledna nazvána
"Alexandrovou rozhlednou" a byla prohlášena za otevřenou. Na
náhorní plošině "Špičáku" poté následovala oslava s hudbou a
tancem, které se zúčastnilo 2000. (Brünner Zeitung,
5.9.1887)
Tato zpráva se objevila v tentýž novinách i následující den,
tedy 6. září 1887.
Podoba rozhledny na přelomu 19. a 20. století (autor
neznámý) V okolí rozhledny byly zapalovány ohňostroje a pořádány
slavnosti, které byly zakončeny v nádražní restauraci v
Adamově. Odtud se odjíždělo zvláštním vlakem do Brna. To
přitahovalo české zvědavce z okolních obcí. Tohoto zájmu
využívali Němci ke svému pobavení – dávali dětem velký
povidlový koláč, ve kterém byl zapečen peníz, a děti se k
němu měly prokousat, rozhazovali na prostranství cukroví, o
které se děti pobily nebo na májku věšeli drobnosti jako
bonboniéru, lahvičku likéru, párky apod. Děti k nim měly
vyšplhat a za odměnu si směly jednu věc vzít. Děvčatům byly
slibovány prsteny a náušnice, zúčastní-li se německých
slavností v českých národních krojích.
Těmto Německým kratochvílím nepřál český učitel působící v
Adamově a Babicích Antonín Bobrovský, který dětem zakazoval
účast na těchto zábavách a rodiče přesvědčoval o národním
uvědomění. Nejednou se stalo, že Bobrovský v průběhu německé
slavnosti u rozhledny seskupil kolem sebe hlouček českých
občanů a navzdory Němcům zpíval s nimi české národní písně.
Alexandrova rozhledna na mapě s německou transkripcí názvů
obcí – cca konec 30. let (autor neznámý)
V roce 1902 zmiňují Martin Kříž a Florian Koudelka ve svém
druhém dílu Průvodce do moravských jeskyní možnost návštěvy
rozhledny:
Chceme-li navštíviti rozhlednu
(3/4 hodiny) na chochold, odkud je krásná vyhlídka na
okolní krajinu směrem k Brnu, nutno, abychom se
přesvědčili, zdali vlaje prapor s rozhledny; na to
musíme jíti k hajnému v Babicích, který má klíč k
rozhledně a složiti zálohu (dvě koruny, které se vrátí v
knihkupectví A. Brechra v Brně – tím je cestujícím,
kteří nemíní Brno navštíviti, přístup skoro zamezen). (Průvodce
do moravských jeskyní, Díl II. Jedovnice, Rudice,
Josefov, Babice, Křtiny - Údolí hádecké, Hostěnice,
Mokrá, Líšeň a Brno)
Po první světové válce byla
rozhledna zbavena všeho, co bylo německé: kliky, okna,
zábradlí pavlače aj. Za druhé světové války věž
ztratila svoji původní střechu z mědi, která měla dopomoci k
vítězství Německé armády. Následně v posledních měsících
války se z rozhledny stala německá pozorovatelna. Vojáci ve
zdivu vybourali pozorovací průzor, který označili nápisem: "Villa
ohne Sorge".
Na poválečný stav vzpomíná Josef Ševčík z Babic nad
Svitavou:
Pamatuji si jako malý hošík,
jenž se svými rodiči, později
s kamarády, tuto tehdy trochu
tajemnou a silně pobořenou stavbu navštěvoval, na nádherný
pohled na Adamov. Tehdy se na rozhlednu dalo vylézt po
točitém železném schodišti, které bylo vinou zásahů II.
světové války silně nahnuté, vyosené ze středu věže a
nahoře se opíralo o jednu z kamenných stěn. Ochoz byl téměř
celý pobořen a okna vytlučena včetně rámů.
Díky stoupajícímu turistickému ruchu počal odbor turistiky KV
ČSTV v roce 1958 uvažovat o obnově rozbořené rozhledny.
Proto odbor požádal MNV v Adamově, ZK Adast a TJ Spartak
Adamov o pomoc při řízení a provádění obnovovacích prací,
jakož i vypracování projektu a rozpočtu na novou rozhlednu.
Projekt nové rozhledny vypracoval stavitel Jaroslav Fiala z
Adamovských strojíren za spolupráce Karla Horáka, předsedy
KŠK MNV v Adamově. Nová rozhledna měla mít rovnou
vyhlídkovou střechu se zábradlím a níže položený vyhlídkový
ochoz.
Předpokládaný náklad na rekonstrukci měl za předpokladu
brigádnických prací občanů Adamova činit 30 000 Kčs. Z
důvodu zdržení vypracování projektu a rozpočtu nemohlo KV
ČSTV potřebnou částku zahrnout do plánu podobných akcí na
rok 1959 a 1960. V dalších letech již odbor potřebné
finanční prostředky opatřit nemohla, čímž celá záležitost
utichla.
Stav rozhledny po druhé světové válce (autor neznámý) Rekonstrukce rozhledny a
vybudování televizního převaděče:
Na přelomu 50. a 60. letech byla, díky špatnému příjmu televizních pořadů v
Adamově, majiteli televizorů vyvolána podpisová akce za
vybudování televizního převaděče. Tento požadavek byl MNV
postoupen správě dálkových spojů v Praze, která jej zařadila
do celostátního plánu výstavby televizních převaděčů.
Jednání mezi MNV Adamov a správou dálkových spojů došlo 21.
listopadu 1961. Následně byla, na základě dopisu správy
dálkových spojů zaslaného MNV v Adamově, rozvinuta závazková
kampaň u majitelů televizorů, kteří se měli zavázat
brigádnickou pomocí při výstavbě převaděče. Ta přinesla přes
1 300 brigádnických závazků.
Při dalším jednání byla za nejpříznivější místo pro stavbu
převaděče označena po několika měřeních bývalá
rozhledna (měřilo se také na několika místech na Horce, dále
nad čtvrtí Klementa Gottwalda). MNV v Adamově bylo pověřeno
všemi vedeními dalších úředních jednání s příslušnými
zainteresovanými orgány.
Zástupci MNV v Adamově se snažili spojit výstavbu vysílacího
převaděče s obnovou rozhledny za předpokladu, že KV ČSTV
bude financovat obnovu rozhledny, v níž by pak za určitý
pronájem bylo umístěno převáděcí zařízení. Potřebné pracovní
síly by opatřil MNV na podkladě brigádnických závazků.
Náklady na převáděcí zařízení a přípojku elektrické energie
by financovala správa dálkových spojů.
Jednání s ČSTV o financování rekonstrukce rozhledny
ztroskotalo pro nedostatek financí. MNV na tuto akci peníze
taktéž neměl. Vznikly úvahy, zda-li by nepostačovalo vedle
bývalé rozhledny vybudovat malý cihlový domek, který by byl
postavený z cihel z různých bouraček, či ubourat horní část
zbytku zdiva rozhledny a spodní část pak přizpůsobit
potřebám převaděče a s případnou rozhledny přestat počítat.
Dne 18. dubna 1963 vydal ONV Brno-venkov povolení k
stavbě převaděče a bylo potřeba se rychle rozhodnout. K realizaci výstavby byl radou MNV pověřen
František Alexa a řízení všech potřebných akcí se pak ujal
adamovský občan František Vágner. Ten se svého úkolu chopil
svědomitě – získal řadu spolupracovníků a dne 22. dubna 1963
vyjela od MNV první brigáda v počtu 15 osob k prohlídce
trosek rozhledny, zjištění potřebného materiálu a rozhodnutí
o způsobu a postupu dalších prací. Dále zde bylo prvního dne
postaveno uvnitř rozhledny lešení, železné schodiště bylo
postaveno a upevněno a dohodnuto, že zvětralá část horního
zdiva se odstraní a nahradí betonovým věncem, na který se
posadí střecha. Vyhlídkový ochoz se obnoví, otvory po oknech
a dveřích se vyzdí skleněnými cihlami a přístup na
vyhlídkový ochoz se provede vně rozhledny železným žebříkem.
Tempo práce dovolilo již 7. června předání
rozhledny Františekem Vágnerem MNV v Adamově. Bylo zde
odpracováno přes 1 640 hodin, z čehož nejvíce odpracovali
pánové Vágner,
Rejda, Strouhal, Alexa, Čejka, Kozohorský, Dobrovolný,
Kyzlink, Beránek, Šaman, Borek, Rybář, Hájek, Zavřel a
další.
Současně s rekonstrukcí rozhledny byly započat i výkop rýhy
pro položení přívodního kabelu elektrického proudu. Určená
trasa byla dlouhá 1 200 metrů a vede po hřebenu kopce
kamenným terénem směrem k
Babicím nad
Svitavou, kde se napojuje na vedení vysokého napětí.
Vedením práce byl pověřen J. Volf, propagací a zajišťováním
účasti brigádníků Karel Horák. Majitelé televizorů byli
postupně písemně zváni k pomoci. První brigádní den proběhl
10. května 1963 a celkem se zde sešlo 84 osob. Následující
den dokonce 122 brigádníků. Pracovalo se nejvíce v nedělích
od 7 do 12 hodin. Výkop byl dokončen 16. června 1963.
Následovalo navážení písku na dno příkopu.
Původní kabel, který měl být do výkopu položen, byl však při
nedorozumění v Adamovských strojírnách oddisponován jako
přebytečný. Na zásah Zdeňka Kurfürsta byl opatřen kabel
nový. První část kabelu v délce 350 metrů byla položena dne
16. srpna 1963, druhá polovina v délce 850 metrů pak 22.
srpna 1963. Kabel byl následně zakryt cihlami, při čem
pomáhala školní mládež v počtu 53 brigádníků. Zaházení rýhy
bylo dokončeno 30. srpna 1963.
V polovině srpna přijela montážní skupina spojařů namontovat
přijímací a vysílací antény na stožárech umístěných na
rozhledně. Tito se pochvalně vyjádřili s přípravou
pracoviště a celkovou adaptací rozhledny a vnitřní
elektroinstalací, kterou provedl Hájek. Při montáži antény
pomáhali Zavřel, Rejda, Strouhal a Vágner.
Během příprav výkopu bylo zahájeno jednání s
elektromontážními závody ve Slavkově o postavení
transformátoru a provedení přípojky na vysoké napětí. Tito
pracovníci přislíbili provedení této práce do konce srpna
1963. Dne 21. srpna byly započaty výkopové práce pro sloupy
sekčního vypínače a transformátoru. I tuto práci prováděli
brigádníci z Adamova pod vedením poslance MNV Zavřela.
František Fejfar zajišťoval stálý styk s elektromontážními
závody, opatřoval potřebné nářadí, dojednával montážní práce
s pražskou správou dálkových spojů apod.
Práce na vybudování přípojky a postavení transformátoru byly
ukončeny dne 30. září 1963. Do prvního
zkušebního provozu byl přivaděč uveden 3. října 1963. Podle
výsledků měření uzemňovacího odporu elektrického zařízení
bylo nutno ještě vykopat cca 50 metrů uzemňovací rýhy
transformátoru. I tuto práci provedli adamovští brigádníci
dne 5. října 1965.
Konečná kolaudace pak byla provedena 6. prosince téhož roku.
Obnovení rozhledny si vyžádalo nákladu necelých 50 tisíc
Kčs, z čehož brigádnické práce včetně prací odborných činily
více než 15 tisíc Kčs. Ostatní náklady připadly na dopravu a
potřebný materiál. Náklady na provedení elektrické přípojky
a instalace vysílacích zařízení činilo cca 150 tisíc Kčs, z
čehož na brigádnickou práci připadla částka asi 35 tisíc
Kčs.
Na celé akci odpracovalo 540 občanů 6 100 hodin.
MNV v
Adamově na veřejném zasedání 9. prosince 1963 zhodnotil vykonané
dílo a obětavou pomoc občanů a rozhodl se věnovat 65
brigádníkům "Čestné uznání" ze symbolickým předtiskem
rozhledny, jejichž autorem byl František Pokorný a tisk
provedl Václav Písařík. Kromě toho bylo devíti
nejzasloužilejším pracovníkům věnována v upomínku albíčka
dokumentárních snímků z průběhu budování televizního
převaděče. Slavnostní předání těchto odměn bylo
uskutečněno 14. prosince 1963 na besedě posluchačů s pracovníky
vysílače Kojál.
Rozhledna poté byla na návrh kulturní a školní komise MNV
přejmenována na Chocholka, jak se v té době kopec nazýval.
Podoba rozhledny před rekonstrukcí v roce 2008
Pro turisty nově zrekonstruovaná rozhledna nabídne výhled,
který se otevírá zejména jižním směrem a kromě samotného
Adamova je vidět velká část Brna, Pálavské vrchy a za
extrémně dobré viditelnosti, která nastává jen několikrát
ročně, je možné vidět vrcholky Alp. Z dobových fotografií
vyplývá, že v době vzniku rozhledny nebránila rozhledu žádná
vegetace. Postupem času se však kvůli vysokým stromům zcela
uzavřel výhled na sever a částečně i údolí Svitavy a město
Adamov.
Rekonstrukce rozhledny:
V průběhu roku 2007 byla věž uzavřena z důvodu
havarijního stavu vyhlídkového ochozu a od července 2008
probíhala rekonstrukce s rozpočtem 3,7 mil. korun, na kterou
byla čerpána dotace z fondů EU a řada dárcovských a
sponzorských podpor. Věž byla zvýšena o osm metrů oproti
původní výšce a téměř se podařilo docílit původního záměru,
dosáhnout opět bezchybného výhledu všemi směry. Rozhledna se
stala novou dominantou města Adamova a velkým turistickým
lákadlem této části Moravského krasu. K znovuotevření
rozhledny došlo 16. května 2009.
29. prosince 2011 byla na zadní straně rozhledny slavnostně
odhalena
pamětní deska věnovaná babickému básníku Jaroslavu Marchovi.
Od 1. října 2014 je rozhledna opatřena osvětlovacími prvky,
které budou v činnosti pouze v zimních měsících. Po zbytek
roku bude, kvůli ochraně zvířat, neosvětlena.
Pro turisty byla vydána i turistická známka s motivem
Alexandrovy rozhledny pod číslem 1714.
Podoba rozhledny po rekonstrukci v roce 2010 a 2014
Osvětlená Alexandrova rozhledna v noci Zdroje:
Městský úřad Adamov, archiv stavebního úřadu, inv. č. 105,
Adast, Zápis z jednání o výstavbě televisního převaděče v
Adamově, 21. listopadu 1961.
Vzpomínky Josefa Ševčíka.
Bez uvedení autora. Die Eröffnung der Aussichtswarte auf
dem „Spitzberge“ nächst Adamsthal. Brünner Zeitung, č.
201, 5.9.1887, s. 3.
KŘÍŽ, Martin a KOUDELKA, Florian. Průvodce do moravských
jeskyní, Díl II. Jedovnice, Rudice, Josefov, Babice, Křtiny
- Údolí hádecké, Hostěnice, Mokrá, Líšeň a Brno. Žďánice-Vyškov:
M. Kříž, 1902, s. 52.
HEJL, Emil. 70 let Alexandrovy rozhledny u Adamova.
Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, 1958, roč. II., č. 4.
Adamov: Historicko-vlastivědný kroužek. s. 5-6.
HORÁK, Karel. Dříve Alexandrovka, nyní televizní převaděč
"Chocholka". Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, 1964,
roč. VIII., č. 1. Adamov: Historicko-vlastivědný kroužek. s.
5-7.
VERMOUZEK, Rostislav. Čtení o rozhledně Alexandrovce.
Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, 1968, roč. XII., č. 3.
Adamov: Historicko-vlastivědný kroužek. s. 13-14.
TRUHLÁŘ, Jiří. Památníky adamovských lesů. Praha: Primus,
2003. s. 172. ISBN 80-86207-24-2. |
.JPG)
