|
Dělnický dům
Historie tzv. Dělňáku - dělnického domu v Adamově se začala
psát roku 1906, kdy se v Adamově sešlo několik dělníků,
kteří ten rok založili
Dělnickou tělocvičnou jednotu (DTJ).
Po válce, v březnu 1919 se opět její činnost začala
rozvíjet. V závislosti na rozvoji kulturního i politického
života v Adamově přišla na svět myšlenka vybudování
vlastního stánku, ve kterém by se mohla dále vyvíjet
aktivita jednoty. V srpnu roku 1920 bylo ustanoveno
družstvo, které mělo za úkol vybudování Dělnického domu.
Předsedou družstva se stal František Preissler, jednatelem
Jan Melč a pokladníkem pak Josef Novák. Podílníkem
společnosti se stala i místní organizace KSČ, odborová
skupina kovodělníků a Federovaní dělnická tělocvičná jednota
(FDTJ). Všichni členové se upsali podíly v hodnotě 100 Kč.
Celková částka se stala základem pro stavbu dělnického domu.
Dále byly uspořádávány sbírky a nakonec byly peníze i
vypůjčeny.
Výstavba domu byla určena na pozemek, který sousedil se
Skalním sklepem (číslo
popisné 57) a patřil
Adamovským strojírnám, které jej
družstvu pronajali. Celková částka jen na materiál dosáhl
48 283 Kč. Na stavbě pracovalo i několik desítek
dobrovolníků z řad žen, dětí, odborářů, straníků a
sympatizantům. Vyvrcholením se stal 19. listopad 1921, kdy
byl Dělnický dům slavnostně otevřen. Tento den na počest
otevření byla ochotnickými divadelníky sehrána hra
"Protekce"
25. dubna 1921 se DTJ na základě hlasování připojila k FDTJ,
která byla pod vedením vznikající KSČ.
Teprve 15. února 1922 byla uzavřena se strojírnami smlouva o
přenechání pozemku. Ve smlouvě bylo uvedeno: "parcela 5/V,
zapsaná ve složce čísl. 221, kat. obce Adamov o ploše 202 m2
na 10 let ku zřízení tělocvičny za roční uznávací nájemné 1
Kč". Dále bylo uvedeno: "pozemek zůstane vždy ve vlastnictví
závodu." Dále bylo ujednáno, že elektrický proud bude
dodáván závodem pro 10 žárovek za měsíční poplatek 10 Kč.
Nejdůležitějším bodem smlouvy bylo ujednání "budova nebude v
knihách pozemkových vyznačen jako majetek družstva a v
případě, že nebude smlouva podnikem prodloužena, dělnictvo
nabídne tělocvičnu především závodu, který ji odkoupí za
obyčejnou kupní cenu".
Po dostavbě a otevření Dělnického domu se rázem stal místem
pro schůze a činnost komunistické organizace, jako
tělocvična pro FDTJ, divadelní sál, středisko zábav, plesů,
merend, besídek, akademií apod. Avšak po krátké době bylo
zjištěno, že stávající zázemí domu nestačí a bylo rozhodnuto
o zřízení přístavby, do které by se mohly uchýlit šatny a
jeviště. Vedení závodu poskytlo pro tuto stavbu půjčku
13 000 Kč.
16. října 1926 dochází u FDTJ k další změně v názvu. Novým
pojmenováním pro ni bylo Jednota proletářské tělovýchovy (JPT).
První den v lednu roku 1930 převzal místní strojírny Škodovy
závody z Plzně a nové vedení si povšimnulo dění kolem
Dělnického domu. 12. srpna 1930 byl družstvu Dělnického domu
doručen stručný dopis, ve kterým bylo uvedeno: "Odvoláváme
se na bod 7 smlouvy ze dne 15. února 1922 ohledně dělnické
tělocvičny a vypovídáme tímto smlouvu ke dni 31. srpna
1930." Započala jednání, která se nezdála pro další
budoucnost Dělnického domu nijak hrozivá.
Avšak do celé věci se zapojil soc. demokratický poslanec
Luděk Pik, starosta města Plzně, který u vedení Škodovky
urgoval informaci, že byl sál Dělnického domu pronajat
Komunistické organizaci. Následně byl zaslán do adamovské
pobočky Škody zaslán dopis, který se dovolával o objasnění
situace.
I po mnoha dohodách se vedení družstva nepodařilo
prodloužení smlouvy na pronájem Dělnického domu, proto jej
muselo nabídnout závodu k odprodeji za pořizovací cenu. Tou
bylo 93 000 Kč, v této sumě nebyly započítány pracovní
hodiny, které byly odpracovány zdarma brigádníky. Avšak
vedení podniku tuto sumu odmítlo. Posléze odmítlo i druhou
nabídku na 75 000. 2. března 1934 se zástupci družstva
museli spokojit s 65 000 Kč. V té době ještě mělo na domě
dluh na 50 000 Kč. 15. listopadu 1934 byl Dělnický dům
předán vedení podniku. Následně byl dán k dispozici místní
soc. demokratické organizaci a roku 1935 se z něj stalo
skladiště. Za druhé světové války byl dům využíván jako
jídelna pro dělníky.
Po osvobození od nacistické okupace uzavřelo KSČ nájemní
smlouvu s vedením závodu na pronájem Dělnického domu, který
se stal opět centrem stranických akcí apod. Po únoru roku
1948 byly akce přesunuty do prostorů závodního hotelu. Z
Dělnického domu se stala závodní jídelna a později opět
skladiště. Následně však bez předchozího upozornění byl
Dělnický dům zbourán, aby jej nahradil
Kulturní dům Julia
Fučíka. V roce 1971, k 50. výročí výstavby Dělnického domu,
byl na jeho původním místě postaven
pomník, který jej
připomíná.
Jediná dochovaná fotografie Dělnického domu (autor
neznámý)
Zdroje:
Vladimír Mariánek. Historie Dělnického domu v Adamově.
Adamov, 1971. nestránkováno. |
