Adamov a okolí - Ulice Osvobození

Úvod - Historie - Znak města - Zajímavosti - Vývoj obyvatelstva - Zdroje a odkazy

Ulice Osvobození
Jedna z nejstarších ulic v Adamově. Dříve nesla jedna její část název Rudé armády a druhá část Pod Dřínovou. Dne 3. září 1990 byla po politických změnách přejmenována na ulici Osvobození. Patří k nejdelším ulicím v Adamově, její celková délka přesahuje 1 km.
Ulice začíná křižovatkou Smetanova náměstí, hlavní průjezdem z centra města na Horku, a uličky směřující k Stadionu Jindřicha Svobody (taktéž Smetanovo náměstí). Nedaleko se nachází taktéž zátiší památníků osvobození, padlých adamovských občanů ve světových válkách a strojírenských zaměstnanců ve druhé světové válce. Následně ulice pokračuje v mírném stoupání jihovýchodním směrem, kolem kostela svaté Barbory (číslo popisné 377) nalevo a rodinnými domy (číslo popisné 70, 50, 467 a 76) napravo, za nímž je druhá křižovatka s ulicemi U Kostela a Sadová. V tomto bodě se ulice nachází v nejvyšší nadmořské výšce (nad 260 m n. m.), od křižovatky pokračuje jihovýchodním směrem. Za křižovatkou se nachází zleva Sokolovny (číslo popisné 440), za ní bytový dům (číslo popisné 130), který dříve sloužil jako měšťanská škola a základní umělecká škola. Naproti těmto budovám se nachází trojice bývalých závodních bytových budov (číslo popisné 102 a 103 a 53) a rodinné domy (číslo popisné 196 a 81).
Za bytovým domem číslo popisné 130 se nachází starý hřbitov, naproti němu k silnici přiléhá areál bývalých Adamovských strojíren. Poté se silnice mírně stáčí dále k jihu a začíná klesat. Po levé straně se nachází již samé rodinné domy (číslo popisné 198, 133, 122, 150, 96, 118, 121, 159, 149 a 161) až na konec ulice při lávce překonávající řeku Svitavu u železničního nádraží (číslo popisné 107). Na o něco vyvýšenějších pozicích se nacházejí další rodinné domy (číslo popisné 200, 143, 144, 162 a 75) Naopak po pravé straně se nachází rodinný dům (číslo popisné 142) a výrobní haly bývalých Adamovských strojíren (řezárna, Bílá labuť, garáže). Tyto se rozkládají až po konec ulice u lávky. V blízkosti lávky se nachází Bezchlebův pneuservis, který je umístěn v části areálu strojíren.

Ulice Osvobození ve 30. letech; vlevo dům číslo popisné 142 a vpravo 122 (vydavatel Fototypia Vyškov)

Od konce ulice vede lesní asfaltová cesta do Střelčí, ve kterém bylo již několikrát plánována výstavba, žádný z projektů se však nikdy nerealizoval. V současné době je plánováno přeložení cyklotrasy z Nádražní ulice z části do areálu bývalých Adamovských strojíren a z části na ulici Osvobození, ze které by pokračovala po zmíněné cestě do Střelčí a dále na Brno.

Historické souvislosti:
Při části ulice, která prochází pod kostelem svaté Barbory (číslo popisné 377), stávala čtveřice budov, které byly z důvodu výstavby pošty a později zdravotního střediska v 70. letech 20. století asanovány. Tyto zmiňuje kronikář v roce 1922 takto:

Směrem z náměstí obce k nádraží po levé straně v pokračování linie lesního úřadu stojí řada čtyř obytných domů, z nichž poslední jednopatrový sousedí se školou obecnou (poznámka autora: dnešní budova městského úřadu na ulici U kostela, číslo popisné 57)... (Pamětní kniha obce Adamova, s. 5)

Dva ze čtyř bytových domů pod kostelem (autor František Ecler)

Nejstarší stavbou na ulici je starý hřbitov, který zde byl postaven v roce 1857, tedy ve stejném období jako kostel svaté Barbory (číslo popisné 377), fara (číslo popisné 58) a tehdejší budova školy (číslo popisné 46). Hřbitov je podobně jako výše zmíněné stavby postaven v novogotickém stylu. Je na něm pohřebena řada adamovských osobností.
Od přelomu 19. a 20. století v Adamově započaly vyrůstat výletní vily zámožnějších Brňanů, mezi které patřil například Josef Wurm či Robert Schöller. Některé právě vyrostly v bezprostřední blízkosti současné ulice Osvobození, jako například Wurmova vila (číslo popisné 75).
Kronikář dále pokračuje od křižovatky s dnešními ulicemi U kostela a Sadová:

Cesta podél kříže odbočuje jednak k Babicím do svahu, jednak k nádraží dolů. V úhlu obou cest poněkud na stráni je úhledné stavení (Jana Procházky) nad ním přes cestu babickou ještě výše na stráni vila pensisty nadučitele Jana Musila. Dále při cestě k nádraží v pěkné poloze zřízen r. 1857 hřbitov s úhlednou kaplí, márnicí a branou gotického slohu. Je v dobrém a úhledném stavu udržován. Konečně pod lesem k Babicím nahoře je malý, úhledný domek (p. Vach), dole při cestě k nádraží ve stráni vila stavitele Dvořáčka z Brna, dříve Wurmova, blízko lávka přes Svitavu vedoucí k nádraží, mezi ní a pilou 2 domky přízemní pro dělníky pily pak dřevěné kantony. (Pamětní kniha obce Adamova, s. 6)

Dne 31. května 1925 se konalo oficiální slavnostní otevření Sokolovny, která byla postavena v úhlu obou zmíněných cest. Pod ní se nacházely dvě budovy (číslo popisné 102 a 103) pro dělnictvo postavené v roce 1911, který kronikář nezmínil. V březnu roku 1926 byla při Sokolovně slavnostně otevřena nová budova měšťanské školy (číslo popisné 130).

Sokolovna společně s měšťanskou školou (autor neznámý)

Do roku 1943 se na levém břehu Svitavy, pod dnešním domem číslo popisné 142, nacházela pila. Po zmíněném roce se přestěhovala do Rájce, zde byla zrušena a na jejím místě započala výstavba továrních hal.
Dne 9. května 1945 do prostoru této ulice přišla od Babic sovětská vojska. Právě to byl jeden z důvodů, proč byla v roce 1967 přejmenována na ulici Rudé armády.
Před mohutným rozvojem výrobních hal v jižní části města se při řece nacházely dřevěné ubytovací prostory nazývané Barrandov. Tyto byly roku 1963 asanovány a nahrazeny budovou technicko-obchodního úseku, nazývaného Bílá labuť.
V roce 1983 započala asanace Sokolovny, která byla odůvodněna špatným technickým stavem budovy. V následujícím roce na stejném místě započala výstavby nové sportovní haly (číslo popisné 440), která byla dokončena teprve v roce 1989.
Dne 3. září 1990 bylo rozhodnuto o přejmenování ulic Rudé armády a Pod Dřínovou přejmenována na ulici Osvobození.

Spodní část ulice při tzv. Bílé labuti

Zdroje:
Více fotografií na Wikimedia Commons.
Kronika města Adamova, s. 23.
Kronika města Adamova III. díl, s. 228.