Štoly na Kavkách vznikly jako součást systému pro dopravu vytěženého vápence z prostoru bývalého lomu Džungle. Vedle původního průmyslového využití získaly štoly také méně známou technickou historii. V 70. letech 20. století zde byla zřízena zkušebna raketových motorů, kterou využívali odborníci z brněnské Vojenské technické akademie. Podle vzpomínky jednoho z účastníků se zde v letech 1970–1976 uskutečnilo 90 experimentů a měření.
Dnes jsou tunely opuštěné. Z někdejšího důlního provozu se zachovaly především kolejnice úzkorozchodné drážky a zbytky technických konstrukcí. Historii zkušebny přibližuje především vzpomínkový text Ing. Bedřicha Růžičky, CSc., zveřejněný v roce 2008 v materiálech kosmonautického semináře ve Valašském Meziříčí.
Historie
Vznik tunelů a doprava vápence
Dvojice souběžných štol se nachází v prostoru bývalého lomu Džungle na jižním svahu Hádů. Jejich vybudování souviselo s těžbou vápence a jeho dopravou k dalšímu zpracování. Tunely propojovaly dno zahloubeného lomu s cestou na jeho okraji, takže nebylo nutné vytěženou surovinu dopravovat na povrch náročným zdviháním. Délka obou tunelů dosahuje přibližně 130 metrů.
Tunely vedou z prostoru přírodní památky Kavky směrem k bývalému dnu lomu Džungle. Přibližně ve dvou třetinách délky se mírně stáčejí doleva. Jejich ústí do prostoru lomu byla opatřena mřížemi a vnější vstupy uzavírala oplechovaná dvoukřídlá vrata.
K přepravě vápence sloužila důlní drážka o rozchodu 600 mm. Část kolejí se zachovala v pravé štole dodnes. Blíže k povrchu jsou stěny opatřeny betonovým ostěním, v hlubších částech vedou štoly přímo v horninovém masivu.
Těžba vápence na Hádech souvisela s provozem maloměřické cementárny.
Hledání místa pro zkoušky raketových motorů
Počátky zkoušení raketových motorů v Brně spadají do roku 1958. Ing. Bedřich Růžička ve svém textu popsal, jak se skupina odborníků z Vojenské technické akademie pustila do budování první raketové zkušebny v dlouho nepoužívaných uhelných sklepech budovy na Staré technice.
První pokusy však přinesly také nepříjemná překvapení. Hluk a otřesy budovy byly výrazně větší, než konstruktéři očekávali. Proto se později hledaly vhodnější prostory, které by umožnily bezpečnější provádění zkoušek a omezily jejich dopad na okolí.
Další zkušebna vznikla ve Fučíkových kasárnách. Ani tato lokalita však neposkytovala ideální podmínky pro všechny druhy experimentů. Pro zkoušky výkonnějších raketových motorů bylo třeba najít odlehlejší místo, kde by bylo možné lépe omezit hluk a případné následky technické poruchy.
Koncem 60. let se proto jednalo o výstavbě nové zkušebny. Jednou ze zvažovaných lokalit byl Růženin lom na severovýchodě Brna, tato nabídka však nebyla přijata. Nakonec byla využita nabídka maloměřické cementárny, která poskytla dva nepoužívané tunely v hádeckém lomu.
Jejich poloha byla z hlediska zkoušek výhodná. V okolí se nenacházela obytná zástavba a hluk se mohl rozptýlit v prostoru rozsáhlého vytěženého lomu.
Podoba raketové zkušebny
Zkušební zařízení bylo vybudováno u pravého tunelu. Přibližně pět metrů od jeho ústí vznikl betonový základ, na který technici umístili pracovní stůl ze staré hoblovky. Ten byl doplněn opěrou pro zkoušený raketový motor a snímačem tahu.
Provoz zařízení vyžadoval elektrickou energii, kterou však na místě nebylo možné odebírat z běžné elektrické sítě. Technici proto využili upravený skříňový automobil ZIL-157, původně pocházející z raketového kompletu 8K14. Vozidlo přestavěli na měřicí vůz a využili jeho vlastní elektrocentrálu.
Při zkouškách se automobil zajížděl částečně do levého tunelu, kde byla umístěna také elektrocentrála. Tím se podle Růžičkova popisu zvyšovala bezpečnost pracoviště v případě havárie zkoušeného raketového motoru.
Vozidlo mělo rovněž kamna a polstrované lavice. Poskytovalo tak zázemí pro techniky i v chladném počasí a v případě potřeby umožňovalo přenocování.
Podle vzpomínky Ing. Bedřicha Růžičky byla raketová zkušebna v Kavkách v provozu v letech 1970–1976. Za toto období zde proběhlo celkem 90 experimentů a měření na raketových motorech. Samotný provoz zkušebny přitom trval pouze 12 dní.
Nejvíce experimentů se uskutečnilo v roce 1974, kdy bylo zaznamenáno 44 měření. Zkušebna tedy nebyla využívána nepřetržitě, ale pouze v jednotlivých časově omezených etapách.
Zánik zkušebny
Růžičkův text popisuje stav zkušebny přibližně čtyřicet let po jejím vzniku. V pravé štole se tehdy zachoval betonový základ zkušebního stavu a rám zadní ochranné stěny. Většina kovových součástí však již chyběla.
Podle informací, které autor získal od pracovníků katedry raket Univerzity obrany, se po roce 1989 do tunelu dostali sběrači kovového odpadu. Ti měli ze zkušebního zařízení odsekat většinu kovových součástí a odvézt také litinové lože o hmotnosti přibližně jedné tuny.
Zkušební zařízení tak zaniklo především rozebráním a odcizením jeho konstrukčních částí.
Tunely v současnosti
Tunely jsou součástí prostoru přírodní památky Kavky. Jejich okolí je cenné nejen z technicko-historického hlediska, ale také z hlediska ochrany přírody. Lokalita se po desetiletích omezeného přístupu vyvinula v cenné lesostepní území.
Podle Pozemkového spolku Hády se prostor Kavků stal přibližně od roku 1960 součástí dobývacího prostoru velkolomu a byl oplocen a střežen až do počátku 90. let. Dobývací prostor Hády byl zrušen v roce 2007.
V samotných tunelech se zachovaly kolejnice úzkorozchodné drážky, betonové podstavce a další pozůstatky původního technického vybavení. Podle dokumentace webu Druhé Brno byly štoly v minulosti uzavřeny ocelovou mříží, která omezovala přístup nepovolaných osob. Později se jejich stav zhoršil také v důsledku nelegálních návštěv a znečišťování.
Tunely jsou zajímavým dokladem toho, jak se jeden podzemní prostor mohl v průběhu času proměnit z dopravní součásti vápencového lomu ve specializované technické pracoviště. Přestože raketová zkušebna fungovala jen po omezenou dobu, zanechala v podzemí dodnes rozpoznatelné stopy.
Zdroje
- RŮŽIČKA, Bedřich. Jak jsme zkoušeli rakety. In: Sylaby přednášek ze semináře Kosmonautika a raketová technika, Hvězdárna Valašské Meziříčí, 28.–30. listopadu 2008, s. 22–25. Dostupné online.
- KALINA, Jiří; HORÁKOVÁ, Dana; KUCHAŘ, Jan. Tunely na Hádech. Druhé Brno, 2014. Dostupné online.
- Pozemkový spolek Hády. Historie území. Dostupné online.