(založena nová stránka s textem „'''Jáchymka''' (starší německý název '''Evagrotte''' = '''Evina jeskyně''') se nachází ve střední části Chráněné krajinné oblasti Moravský kras v Křtinském údolí. Jeskyni vytvarovaly vody Křtinského potoka, který jí protékal. Lidé jeskyni využívali už od pravěku, své jméno získala od poustevníka Joachyma, který v ní žil v 19. století. Starší název Evina byl prav…“)
 
(hnízdění v roce 2026)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
'''Jáchymka''' (starší německý název '''Evagrotte''' = '''Evina jeskyně''') se nachází ve střední části [[Chráněné krajinné oblasti Moravský kras]] v [[Křtinské údolí|Křtinském údolí]]. Jeskyni vytvarovaly vody [[Křtinský potok|Křtinského potoka]], který jí protékal. Lidé jeskyni využívali už od pravěku, své jméno získala od poustevníka Joachyma, který v ní žil v 19. století. Starší název Evina byl pravděpodobněji odvozen od jeskynního otvoru, který lze přirovnat k ženskému lůnu.
[[Soubor:Evina jeskyně Conrad 1826.gif|náhled|alt=Jáchymka v roce 1826|Jáchymka v roce 1826]]
[[Soubor:Moravský kras, jeskyně Jáchymka (2).JPG|náhled|alt=Vstup do jeskyně od východu|Vstup do jeskyně od východu]]
[[Soubor:Moravský kras, jeskyně Jáchymka (3).JPG|náhled|alt=Průchozí část jeskyně|Průchozí část jeskyně]]
'''Jáchymka''' (starší německý název '''Evagrotte''' = '''Evina jeskyně''') je jeskyně v [[Křtinské údolí|Křtinském údolí]].
 
Nachází ve střední části [[Chráněné krajinné oblasti Moravský kras]] v [[Křtinské údolí|Křtinském údolí]]. Jeskyni vytvarovaly vody [[Křtinský potok|Křtinského potoka]], který jí protékal. Lidé jeskyni využívali už od pravěku, své jméno získala od poustevníka Joachyma, který v ní žil v 19. století. Starší název Evina byl pravděpodobněji odvozen od jeskynního otvoru, který lze přirovnat k ženskému lůnu.


Jeskyně sloužila za sídlo lovce medvědů a sobů. Za třicetileté války byla úkrytem okolního obyvatelstva před Švédy. V roce 1669 jeskyni zmiňuje Jan Ferdinand Hertod ve svém díle Podzemní bič Moravy (Tartaro mastix Morarviae): ''„Po stu krocích od této jeskyně je naproti vidět zcela jiná, světlá, daleko velkolepější a naprosto suchá, sestávající se z pravého černého mramoru, jejíž výška je kolem sta geometrických kroků, dálka téměř tatáž, k ní se vystupuje přes kostrbaté mramorové balvany, tato je vybavena přírodou dvěma schůdnými vchody a prozíravostí přírody i rozličnými síňkami, jakož i patrnými skalními průchody jakoby komíny, ona posloužila před několika léty obyvatelům této krajiny, obávajícím se hrozby smrti a ozbrojenců, ale i uprchlíkům za pohodlný příbytek, jakož i k vaření a pečení. Na dně této sluje se nalézají na velkém prostoru neobyčejně bílé kameny na způsob křídy a bílého tufu, jakož i v podobě velice lehké pemzy.“'' (Podzemní bič Moravy, s. 6)
Jeskyně sloužila za sídlo lovce medvědů a sobů. Za třicetileté války byla úkrytem okolního obyvatelstva před Švédy. V roce 1669 jeskyni zmiňuje Jan Ferdinand Hertod ve svém díle Podzemní bič Moravy (Tartaro mastix Morarviae): ''„Po stu krocích od této jeskyně je naproti vidět zcela jiná, světlá, daleko velkolepější a naprosto suchá, sestávající se z pravého černého mramoru, jejíž výška je kolem sta geometrických kroků, dálka téměř tatáž, k ní se vystupuje přes kostrbaté mramorové balvany, tato je vybavena přírodou dvěma schůdnými vchody a prozíravostí přírody i rozličnými síňkami, jakož i patrnými skalními průchody jakoby komíny, ona posloužila před několika léty obyvatelům této krajiny, obávajícím se hrozby smrti a ozbrojenců, ale i uprchlíkům za pohodlný příbytek, jakož i k vaření a pečení. Na dně této sluje se nalézají na velkém prostoru neobyčejně bílé kameny na způsob křídy a bílého tufu, jakož i v podobě velice lehké pemzy.“'' (Podzemní bič Moravy, s. 6)
Řádek 5: Řádek 10:
V jeskyni byl těžen netopýří trus – guano, používaný jako hnojivo. Při archeologickém výzkumu zde bylo nalezeno velké množství kostí fosilních savců, z nichž nejvýznamnější byl nález kostí psovité šelmy podobné vlku, nazvaného Cuon europaeus, jehož dvě sestavené kostry jsou světovým unikátem a jsou uloženy v Moravském muzeu v Brně.
V jeskyni byl těžen netopýří trus – guano, používaný jako hnojivo. Při archeologickém výzkumu zde bylo nalezeno velké množství kostí fosilních savců, z nichž nejvýznamnější byl nález kostí psovité šelmy podobné vlku, nazvaného Cuon europaeus, jehož dvě sestavené kostry jsou světovým unikátem a jsou uloženy v Moravském muzeu v Brně.


V roce 2016 bylo po téměř půlstoletí zjištěno hnízdění Sokola stěhovavého v Moravském krasu a v 2024 poprvé zahnízdil 1 pár na Jáchymce.
V roce 2016 bylo po téměř půlstoletí zjištěno hnízdění Sokola stěhovavého v Moravském krasu a v 2024 poprvé zahnízdil 1 pár na Jáchymce. Další hnízdění bylo zaznamenáno o dva roky později.


Jeskyní prochází turistická značená cesta (modrá značka) trasy z [[Adamov]]a směrem k [[Býčí skále]], [[Kostelíku]] a do [[Křtiny|Křtin]].
Jeskyní prochází turistická značená cesta (modrá značka) trasy z [[Adamov]]a směrem k [[Býčí skála|Býčí skále]], [[Kostelík]]u a do [[Křtiny|Křtin]].


== V kultuře ==
== V kultuře ==

Aktuální verze z 23. 4. 2026, 11:19

Jáchymka v roce 1826
Jáchymka v roce 1826
Vstup do jeskyně od východu
Vstup do jeskyně od východu
Průchozí část jeskyně
Průchozí část jeskyně

Jáchymka (starší německý název Evagrotte = Evina jeskyně) je jeskyně v Křtinském údolí.

Nachází ve střední části Chráněné krajinné oblasti Moravský kras v Křtinském údolí. Jeskyni vytvarovaly vody Křtinského potoka, který jí protékal. Lidé jeskyni využívali už od pravěku, své jméno získala od poustevníka Joachyma, který v ní žil v 19. století. Starší název Evina byl pravděpodobněji odvozen od jeskynního otvoru, který lze přirovnat k ženskému lůnu.

Jeskyně sloužila za sídlo lovce medvědů a sobů. Za třicetileté války byla úkrytem okolního obyvatelstva před Švédy. V roce 1669 jeskyni zmiňuje Jan Ferdinand Hertod ve svém díle Podzemní bič Moravy (Tartaro mastix Morarviae): „Po stu krocích od této jeskyně je naproti vidět zcela jiná, světlá, daleko velkolepější a naprosto suchá, sestávající se z pravého černého mramoru, jejíž výška je kolem sta geometrických kroků, dálka téměř tatáž, k ní se vystupuje přes kostrbaté mramorové balvany, tato je vybavena přírodou dvěma schůdnými vchody a prozíravostí přírody i rozličnými síňkami, jakož i patrnými skalními průchody jakoby komíny, ona posloužila před několika léty obyvatelům této krajiny, obávajícím se hrozby smrti a ozbrojenců, ale i uprchlíkům za pohodlný příbytek, jakož i k vaření a pečení. Na dně této sluje se nalézají na velkém prostoru neobyčejně bílé kameny na způsob křídy a bílého tufu, jakož i v podobě velice lehké pemzy.“ (Podzemní bič Moravy, s. 6)

V jeskyni byl těžen netopýří trus – guano, používaný jako hnojivo. Při archeologickém výzkumu zde bylo nalezeno velké množství kostí fosilních savců, z nichž nejvýznamnější byl nález kostí psovité šelmy podobné vlku, nazvaného Cuon europaeus, jehož dvě sestavené kostry jsou světovým unikátem a jsou uloženy v Moravském muzeu v Brně.

V roce 2016 bylo po téměř půlstoletí zjištěno hnízdění Sokola stěhovavého v Moravském krasu a v 2024 poprvé zahnízdil 1 pár na Jáchymce. Další hnízdění bylo zaznamenáno o dva roky později.

Jeskyní prochází turistická značená cesta (modrá značka) trasy z Adamova směrem k Býčí skále, Kostelíku a do Křtin.

V kultuře

V roce 2018 byly v jeskyni natočeny scény z prvního dílu třetí řady českého seriálu Labyrint.

Zdroje

  • HERTOD, Jan Ferdinand. Podzemní bič Moravy. Vídeň: Zuzana Rickesinová, 1669, s. 6. Překlad Vratislava Grolicha.
  • WANKEL, Jindřich. Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti, 1984. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. s. 267.
  • GOLEC, Martin. Čtyři poustevníci u Býčí skály [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: <http://www.byciskala.cz/MaRS/index.php?show=clanek&id=511>