Povodně v roce 1956

Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst na Wikimedia Commons a přidat do článku.

Povodně v roce 1956 způsobilo rozvodnění řeky Svitavy v důsledku ucpání koryta řeky ledovými kry. Událost se odehrála ve dnech 2. a 3. března 1956.

Průběh

Adamov

V prvních březnových dnech roku 1956 postihla Adamov mimořádná situace způsobená zvýšeným průtokem řeky Svitavy a pohybem ledových ker. Ty se začaly zachytávat o mosty a lávky, postupně se hromadily a vytvářely nebezpečné překážky, které bránily volnému průtoku vody. Hrozilo poškození mostních konstrukcí i rozsáhlé škody v okolí řeky.

Od pátku 2. března 1956 se do boje s ledovými krami zapojily oba adamovské požární sbory – závodní i obecní. Na pomoc přijelo také osm požárních sborů z okolních obcí: Olomučan, Vranova, Jedovnic, Habrůvky, Křtin, Březiny, Bukovinky, Těchova a Babic. Do zásahu se zapojily rovněž Lidové milice a příslušníci Civilní obrany.

Na základě rozhodnutí brněnské posádkové správy byli do Adamova povoláni také příslušníci armády. Jejich úkolem bylo odstřelovat ledové kry v blízkosti mostů a lávek, aby se zabránilo jejich poškození. Armáda pomáhala rovněž při obnovování provozu, mimo jiné na železniční vlečce. Zajímavostí je, že babičtí požárníci dorazili do Adamova s výbavou v rukou, protože jim nebylo umožněno vyjet s požárním vozem.

Závodní rozhlas mezitím vyhlašoval pohotovost příslušníkům Civilní obrany a Lidových milicí. Členové závodního klubu se zapojili do ochrany Kulturního domu Julia Fučíka, kde bylo nutné přemístit cenné vybavení ze spodních místností. Voda zde vystoupala natolik, že do dosažení úrovně jeviště zbývalo pouhých 25 centimetrů. Voda v klopeném hledišti sahala až k 17. řadě.

Ne všichni obyvatelé však respektovali bezpečnostní pokyny. Kritika byla směřována především na neukázněné občany, kteří nedbali výzev pořádkové služby a velitelů zásahu. Velké množství lidí se například shromáždilo na mostě na náměstí Práce, přestože hrozilo, že se pod náporem ledových ker může konstrukce mostu rozlomit.

Vzedmutá voda způsobila značné škody jak v samotném závodě, tak v okolní zástavbě. Zasaženy byly také obchody na Obchodní ulici, a to až po prodejnu knih Františka Hadla. V těchto prostorách stála voda několik hodin, přičemž její průměrná výška dosahovala přibližně 50 centimetrů. Zatopena byla rovněž silnice v úseku mezi Skalním sklepem a vlečkovým přejezdem.

Po opadnutí vody zůstaly v okolí řeky velké ledové kry, z nichž některé dosahovaly plochy až 30 m². Ty značně poškodily místní zeleň i veřejné sloupy. Směrem na Brno došlo k poškození dřevěných mostů, což si vyžádalo uzavření silnice. Velká hromada ledových ker se vytvořila také u prvního železničního mostu za Adamovem.

Výška dosažené hladiny byla zaznamenána na fasádě Kulturního domu. V roce 1997 k ní přibyla druh cedulka připomínající další povodeň. Po rekonstrukci fasády budovy se žádná z nich nedochovala.

Bílovice nad Svitavou

V Bílovické kronice je blíže popisována situace v souvislosti s počasím. Kronikář udává, že mrazy začaly 26. ledna a skončily 26. února a nejnižší dosažená teplota byla -28°C. Začátkem deště dále zmiňuje příchod dešťů.

Dne 3. března v 10 hodin byly kry u mostu u Sokolovny odstřelovány vojenským oddílem. Kole 14 hodiny se uvolnily kry z Tišiny a voda s krami o síle 40 až 100 cm a velikosti od 5 do 10 m² se opět nakupily u zmíněného mostu.

Díky této nastalé situaci se voda vzdula a vnikla do dědiny u Nečasových u kovárny a u nádraží. Vojákům se podařilo roztřílet nakupené kry. Most byl nakonec zachráněn, ale byl hodně poškozen.

Ostrůvek a všechny břehy byly zaplaveny velikými krami, které se rozpouštěly do 15. dubna.

Zdroj

• Pamětní kniha obce Adamova, II. díl, s. 151–155.
• Kronika obce Bílovice nad Svitavou, II. díl, s. 177.