(založena nová stránka s textem „náhled|alt=Hamerský mlýn v roce 2017|Hamerský mlýn v roce 2017 '''Hamerský mlýn''' je bývalé dílny s vodním kolem (budova nebyla nikdy klasickým mlýnem) na levém břehu levém břehu Svitavy u cesty z Maloměřic do Bílovic nad Svitavou. == Historie == Soubor:Kanice - Dílna na ozubená kola 01.jpg|náhled|alt=Dílna na ozubená kola v prv…“) |
(rozšíření) |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
== Historie == | == Historie == | ||
První zmínka o budově na tomto místě je z roku 1820 a hovoří o kovářské dílně. Měla mít asi pět krát dvanáct metrů a pultovou střechu směrem k řece. Indikační skica Řícmanic z roku 1826 uvádí jako majitele pozemku Franze Passeka (Pašeka), budova v ní však není zachycena. Stavba pozdější obytné budovy je zachycena až na indikační skice [[Kanice|Kanic]] z roku 1872. Kolem roku 1900 koupil dílnu [[Julius Kovář]] (místo nazval Kovářovo údolí), který zde vybudoval malou továrnu na výrobu ozubených kol. K výrobě elektrické energie a pohonu strojů si Kovář zkonstruoval tzv. Zuppingerovo kolo s evolventně prohnutými lopatkami, bez náhonu a na spodní až střední vodu, jež má dobrou účinnost i při velmi rozdílném množství vody. Díky tomu byla továrna soběstačná a osvětleny mohly být i obytné prostory. Kvůli údajně nepovolené výrobě elektřiny byl Kovář několikrát neúspěšně žalován brněnským magistrátem, což vedlo k úpadku výroby. Otáčky kola s konstrukcí tzv. Zuppingerova kola se přenášely přes tzv. Ewartův řetěz, šlo tedy o technický unikát. | |||
[[Soubor:Kanice - Dílna na ozubená kola 01.jpg|náhled|alt=Dílna na ozubená kola v první polovině 20. století|Dílna na ozubená kola v první polovině 20. století]] | [[Soubor:Kanice - Dílna na ozubená kola 01.jpg|náhled|alt=Dílna na ozubená kola v první polovině 20. století|Dílna na ozubená kola v první polovině 20. století]] | ||
V podnikání pokračoval až do konce druhé světové války [[Václav Kovář]]. Později byl používán generátor na 380 V a elektřina poháněla stroje. Vždy mohl jet jen jeden stroj současně. Koncem roku 1946 objekt koupil jiný podnikatel a začal vydělávat kůže. Přitom stále používal kolo k výrobě elektřiny. Majitel koželužny měl jako jeden z prvních vůz Škoda Tudor. Po únoru 1948 byl provoz zastaven, stroje museli majitelé odevzdat a odešli. Kolo se točilo i dál jako atrakce. Od té doby byla strojírna opuštěná a postupně chátrala. | |||
Samotné vodní kolo je unikátní konstrukce. Nachází se v nejsevernější malé budově komplexu (generátorovně), která kolem roku 2005 vyhořela. Voda jej poháněla zespodu a otáčky se přenášely tzv. Ewartovým řetězem (zvláštní typ článkovaného řetězu používaného u speciálních převodů) na další zařízení. Svou konstrukcí odpovídá toto kolo tzv. Zubbingerovu kolu, které se vyznačovalo lepším nátokem vody na lopatky a snížením ztrát třením vody. | Samotné vodní kolo je unikátní konstrukce. Nachází se v nejsevernější malé budově komplexu (generátorovně), která kolem roku 2005 vyhořela. Voda jej poháněla zespodu a otáčky se přenášely tzv. Ewartovým řetězem (zvláštní typ článkovaného řetězu používaného u speciálních převodů) na další zařízení. Svou konstrukcí odpovídá toto kolo tzv. Zubbingerovu kolu, které se vyznačovalo lepším nátokem vody na lopatky a snížením ztrát třením vody. | ||
| Řádek 16: | Řádek 17: | ||
* VARNER, David. Stará strojírna u Svitavy. Badatelna [online]. [cit. 2017-07-14]. Dostupné z: [http://davar.cz/badatelna/xref/ost_brno_kozeluzna.htm] | * VARNER, David. Stará strojírna u Svitavy. Badatelna [online]. [cit. 2017-07-14]. Dostupné z: [http://davar.cz/badatelna/xref/ost_brno_kozeluzna.htm] | ||
* ČT Brno. Na břehu Svitavy ožívá starý hamr. Česká televize [online]. [cit. 2017-07-15]. Dostupné z: [http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/jihomoravsky-kraj/1269063-na-brehu-svitavy-oziva-stary-hamr] | * ČT Brno. Na břehu Svitavy ožívá starý hamr. Česká televize [online]. [cit. 2017-07-15]. Dostupné z: [http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/jihomoravsky-kraj/1269063-na-brehu-svitavy-oziva-stary-hamr] | ||
* Přispěvatelé Wikipedie, ''Hamerský mlýn (Kanice)'' [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2023, Datum poslední revize 8. 10. 2023, 21:42 UTC, [citováno 6. 10. 2024] [https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hamersk%C3%BD_ml%C3%BDn_(Kanice)&oldid=23253335] | |||
[[Kategorie:Hamerský mlýn]] | [[Kategorie:Hamerský mlýn]] | ||
Aktuální verze z 6. 10. 2024, 20:48
Hamerský mlýn je bývalé dílny s vodním kolem (budova nebyla nikdy klasickým mlýnem) na levém břehu levém břehu Svitavy u cesty z Maloměřic do Bílovic nad Svitavou.
Historie
První zmínka o budově na tomto místě je z roku 1820 a hovoří o kovářské dílně. Měla mít asi pět krát dvanáct metrů a pultovou střechu směrem k řece. Indikační skica Řícmanic z roku 1826 uvádí jako majitele pozemku Franze Passeka (Pašeka), budova v ní však není zachycena. Stavba pozdější obytné budovy je zachycena až na indikační skice Kanic z roku 1872. Kolem roku 1900 koupil dílnu Julius Kovář (místo nazval Kovářovo údolí), který zde vybudoval malou továrnu na výrobu ozubených kol. K výrobě elektrické energie a pohonu strojů si Kovář zkonstruoval tzv. Zuppingerovo kolo s evolventně prohnutými lopatkami, bez náhonu a na spodní až střední vodu, jež má dobrou účinnost i při velmi rozdílném množství vody. Díky tomu byla továrna soběstačná a osvětleny mohly být i obytné prostory. Kvůli údajně nepovolené výrobě elektřiny byl Kovář několikrát neúspěšně žalován brněnským magistrátem, což vedlo k úpadku výroby. Otáčky kola s konstrukcí tzv. Zuppingerova kola se přenášely přes tzv. Ewartův řetěz, šlo tedy o technický unikát.
V podnikání pokračoval až do konce druhé světové války Václav Kovář. Později byl používán generátor na 380 V a elektřina poháněla stroje. Vždy mohl jet jen jeden stroj současně. Koncem roku 1946 objekt koupil jiný podnikatel a začal vydělávat kůže. Přitom stále používal kolo k výrobě elektřiny. Majitel koželužny měl jako jeden z prvních vůz Škoda Tudor. Po únoru 1948 byl provoz zastaven, stroje museli majitelé odevzdat a odešli. Kolo se točilo i dál jako atrakce. Od té doby byla strojírna opuštěná a postupně chátrala.
Samotné vodní kolo je unikátní konstrukce. Nachází se v nejsevernější malé budově komplexu (generátorovně), která kolem roku 2005 vyhořela. Voda jej poháněla zespodu a otáčky se přenášely tzv. Ewartovým řetězem (zvláštní typ článkovaného řetězu používaného u speciálních převodů) na další zařízení. Svou konstrukcí odpovídá toto kolo tzv. Zubbingerovu kolu, které se vyznačovalo lepším nátokem vody na lopatky a snížením ztrát třením vody.
V roce 2007 koupil torzo kovárny Daniel Hlobil, který chce kovárnu oživit. Vznikla též obecně prospěšná společnost Kovářovo údolí, která strojírnu postupně renovuje a pořádá setkávání řemeslníků.
Společnost Kovářovo údolí vyhlásila v létě roku 2010 údolí jako Svobodné území IFAISTA a stát umělců všech řemesel a v mlýně a okolí pořádá od tohoto roku každoročně událost zvanou Obřanský obr, kde se setkávají umělečtí kováři a jiní řemeslníci, kteří předvádí veřejnosti své řemeslo za doprovodu dalších atrakcí.
Zdroje
- Oficiální stránky Kovářovo údolí o. p. s.
- VARNER, David. Stará strojírna u Svitavy. Badatelna [online]. [cit. 2017-07-14]. Dostupné z: [1]
- ČT Brno. Na břehu Svitavy ožívá starý hamr. Česká televize [online]. [cit. 2017-07-15]. Dostupné z: [2]
- Přispěvatelé Wikipedie, Hamerský mlýn (Kanice) [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2023, Datum poslední revize 8. 10. 2023, 21:42 UTC, [citováno 6. 10. 2024] [3]