Jindřich Wankel (15. července 1821,
Praha – 5. dubna 1897, Olomouc)
Narodil se v Praze na Malé Straně 15. července 1821 do rodiny c.
k. zemského rady Damiana Wankela. Damian pocházel z bavorského Hammelsbergu,
matka Madlena rozená Schwarzová byla z Prahy. Celkem měl Jindřich sedm
sourozenců. První čtyři však ještě v dětství zemřeli. Jako nejmladší pak tedy
vyrůstal společně se sestrami Betty, Karolinou a bratrem Vilémem.
Od roku 1840 studoval medicinu, roku 1847 byl prohlášen doktorem lékařství a o
rok později doktorem anatomie. Již v roce 1848 zúročil své znalosti při
povstání, kdy ošetřoval
raněné na barikádách. Začínal jako asistent
profesora Josefa Hyrtla na vídeňské univerzitě, od 1. října 1849 však působil
jako lékař v hutích šlechtického rodu Salmů na Blanensku. Začínal v
Jedovnicích,
zde bydlel při
Hugově huti. Po dvou letech se přestěhoval do Blanska, kde původně bydlel na
zámku a později v budově přilehlé k zámeckému parku. Dne 17. srpna 1851 si vzal
za ženu Elišku Šímovou z Kuřimi.
Již v roce 1850 provedl první archeologické výkopy ve Sloupských jeskyních, kde
mj. nalezl téměř kompletní kostru jeskynního lva. Ještě tento rok byla v Adamově
uspořádána unikátní slavnost, kterou uspořádali brněnští přírodovědci a Wankela
vyzván jako jeden z hlavních řečníků. Jednalo se o slavnost stého výročí
narození geologa A. G. Wernera. Wenkel kromě přednášky o sloupských jeskyních
předvedl rekonstrukci kostry jeskynního medvěda.
V následujícím období věnoval výzkumům jeskyních lokalit – jeskyních na
Holštejnsku, Sloupsku a Jedovnicku. Roku 1856 se zúčastnil expedice na dno
Macochy. Taktéž se pokusil prostoupit do Macochy proti proudy
Punkvy, tento
pokus byl však neúspěšný.
V 60. letech se začal soustředit spíše na archeologické průzkumy. Již v roce
1867 nalezl v
Býčí skále sídliště lidí ze starší doby kamenné. V roce 1870 pracoval na
nalezištích ve
Výpustku a roku 1880 v Pekárně.
Jindřich Wankel při vykopávkách (autor neznámý) Světovou proslulost získal objevem velkého pohřebiště v Býčí skále
včetně vybavené dílny na zpracování kovů, známého jako
halštatský pohřeb, když z podzemí vynesl přes 40 koster mladých žen, šperky,
kostry dvou koní, zbytky látek, kusů železa a velké množství obilí. Svými
výzkumy položil základy moravské paleontologie a zachránil mnoho cenných nálezů.
V té době byly totiž jeskyně systematicky vylupovány a diluviální kosti se
využívaly v cukrovarech. Wankel jeskynní nálezy zachraňoval jak vlastní
výzkumnou činností, tak i skupováním. Vymyslel vlastní preparační metody a
sestavoval kostry diluviálních zvířat. V roce 1850 v Blansku k tomuto účelu
založil 1. kenozoické laboratorium na světě, v němž sestavil první kostru
jeskynního medvěda. Kostry sestavoval i pro velká zahraniční muzea, např.
Mnichov nebo Bern.
Byl jedním z prvních členů Deutsche Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie
und Urgeschichte, založené roku 1870 v Mohuči Rudolfem Virchowem a členem
vídeňské anthropologické společnosti. Měl úzké kontakty s vědeckým světem své
doby v oblasti zoologie, paleontologie a antropologie. Dán Japetus Steenstrup
jej v roce 1888 označil za "Otce prehistorie rakouské".
V počátcích své badatelské činnosti se Wankel soustředil na tzv. "slepou
jeskynní zvířenu" a objevil řadu nových organismů. Přátelil se s Karlem
Kořistkou, profesorem geodézie na vysoké škole technické v Praze. K jeho
přátelům ale patřil např. i malíř Josef Mánes.
Výsledky svých badatelských aktivit prezentoval na četných světových
archeologických sjezdech. Byl také autorem knihy Obrazy z Moravského
Švýcarska a jeho minulosti. Jeho vnuky byli speleolog a archeolog prof. Dr.
Karel Absolon a také významný brněnský lékař MUDr. Jaroslav Bakeš.
Na jeho připomínku byla v 60. letech osazena
pamětní deska na skálu při vstupu do jeskyně
Býčí skála.
V samotné jeskyni byla pak roku 2006 osazena další
pamětní deska, připomínající významný archeologický nález. Také náměstí v
Blansku nese jeho jméno (viz Wanklovo náměstí), dále také v Brně, Olomouci a
Sloupě jsou po něm pojmenovány ulice či náměstí.
Jindřich Wankel v roce 1871 (autor neznámý) Zdroje:
PŘICHYSTAL, Antonín a NÁPLAVA, Miroslav. Záhada Býčí skály aneb jeskyně plná
otazníků. Třebíč: Amaprint, 1995, s. 28-34.
Jindřich Wankel [online], poslední aktualizace 19. ledna 2016 23:41 [cit. 17. 3.
2016], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_Wankel>. |