Nádražní 78 bývala budova na ulici Nádražní nedaleko železničního nádraží.
Historie
V blízkosti železničního nádraží stávala továrna na výrobu hřebíků a později také smaltovaného zboží. Pravděpodobně v roce 1889 byla u továrny postavena vila německého brněnského advokáta JUDr. Friedricha Kloba.
Po vzniku nové republiky rozhodlo obecní zastupitelstvo o zřízení měšťanské školy. Její zřízení povolila Zemská školní rada výnosem ze dne 9. února 1920, č. 220. Z finančních důvodů však nebylo možné postavit zcela novou budovu, a obec proto využila zákona ze dne 11. června 1919, číslo 332, o zabírání budov k účelům veřejně užitečným a budovu číslo 78 zabralo.
Dne 31. května 1920 rozhodlo obecní zastupitelstvo o převzetí půjčky ve výši 200 tisíc Kč na zřízení školy. Tuto částku však nebylo nutné vyčerpat v plném rozsahu, neboť správa panství poskytla obci vlastní půjčku ve výši 40 tisíc Kč.
Dne 24. července 1920 proběhlo jednání stavební komise a během prázdnin byla provedena úprava budovy, která tak mohla sloužit jako zázemí pro dvě třídy a byt ředitele. Dne 12. září téhož roku byla škola slavnostně otevřena proslovy starosty obce a nově jmenovaného ředitele Františka Mlýnka. Slavnosti se zúčastnili také zástupci továrny a okolních obcí.
Dne 19. září byla následně zahájena výuka ve dvou třídách. Byli do nich přiděleni učitelé Vojtěch Fedra z Adamova pro předměty II. odboru a Marcelín Steimonig z Líšně pro III. odbor. O prázdninách roku 1921 byla upravena další třída s kreslírnou a uvolněn byt pro učitelskou rodinu. Kdy přesně byla měšťanská škola z budovy přestěhována, není prozatím známo.
V roce 1950 požádal Gustav Čapka, který v domě bydlel, o povolení ke zřízení krytu pro automobil. Žádosti bylo vyhověno. V následujícím roce požádal národní podnik Obnova o povolení k zavedení vodovodu do objektu, kterému bylo rovněž vyhověno.
V roce 1958 se řešil nedostatek míst v mateřské škole. Bylo proto rozhodnuto přestěhovat Gustava Čapku do nově uvolněného domu v Plotní ulici (č. p. 90, č. o. 16). Uvolněné prostory následně umožnily zřídit III. mateřskou školu s kapacitou 35 dětí, která zahájila provoz v září 1959. První ředitelkou III. mateřské školy se stala Marie Procházková.
Z dochovaných dokumentů je zřejmé, že v roce 1971 okresní hygienik prodloužil výjimku pro provoz mateřské školy na dobu pěti let. V roce 1976 MěNV žádal o prodloužení výjimky do roku 1980, kdy by děti mohly být přestěhovány do nových prostor mateřské školy, která byla ve výstavbě na Ptačině. Okresní hygienik prodloužil výjimku do 31. prosince 1979.
V roce 1980 bylo vlastnictví budovy a souvisejících pozemků na základě hospodářské smlouvy převedeno z Městského národního výboru v Adamově na Okresní podnik bytového hospodářství v Blansku.
Správcem budovy však nadále zůstal Městský národní výbor v Adamově. Dne 21. srpna 1981 uzavřel se ZVS Adamovské strojírny smlouvu o dočasném užívání části objektu. Předmětem smlouvy byly místnosti č. 16–24 v suterénu a místnosti č. 6, 7, 13, 14 a 15 v přízemí.
Dne 25. června 1982 rozhodl o změně užívání bytové jednotky na skladovací účely, která byla v budově umístěna, odbor výstavby a územního plánování Městského národního výboru v Adamově. V rozhodnutí je dále uvedeno:
Bytová jednotka 2+1 obsahuje kuchyň o rozměru 17,10 m2, 1. pokoj 34,50 m2, 2. pokoj 35,80 m2, předsíň 11,60 m2, komora 7,40 m2, výška místnosti 3,20 m. Jedná se o nepodsklepený byt. …, obvodový plášť tvoří zdivo z lomového kamene, podlahy částečně parkety a prkenné. Okna dvojitá ve značně dezolátním stavu, v současné době je bytová jednotka bez vody, elektroinstalace rovněž v dezolátním stavu. Vytápění lokální. Modernizace tohoto objektu by byla nákladná, objekt je dle SÚP v asanačním pásmu.
V roce 1991 se vrátila budova na základě Zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví města Adamova. Dne 12. května 1992 byla budova na základě předávacího protokolu vrácena z užívání společnosti Adast Adamov, a. s., Městskému úřadu Adamov. Město obratem usilovalo o prodej budovy. V březnu 1992 byl vypracován znalecký posudek, který stanovil cenu objektu na 604.427 Kčs. Dne 3. června 1992 byla mezi městem Adamov a Václavem Jordánkem uzavřena kupní smlouva, ve které město budovu prodalo za 1.114.672 Kčs. Ten však dne 12. října 1992 od smlouvy odstoupil.
Už 9. listopadu 1992 projevil o objekt zájem pan Jaroslav Čáp. Kupní smlouva byla s manželi Čápovými uzavřena dne 17. listopadu 1992. Následně v březnu 1994 byl objekt rekolaudován na provozovnu stolařství firmy CANE. V roce 1995 byly sklepní prostory budovy rekolaudovány na žampionárnu.
Při povodni v roce 1997 byl objekt značně zasažen. V dopise Městského úřadu vedoucí OVÚP popisuje následky povodně:
- sklepní prostory objektu byly zatopeny do výšky 1,8 m - došlo k poškození podlahy v 1. NP v důsledku vzlínání vody - nepodsklepené prostory vykazují trhliny ve stěnách. Objekt byl zatopen v rozsahu cca 7 dní. Sklepní prostory a zejména jejich zdivo vykazují i v současné době vysoký obsah vody.
V roce 1999 provedl Jaroslav Sedlák na objednávku Okresního soudu v Blansku odhad hodnoty nemovitosti. V odhadu byl objekt popsán takto:
Jedná se o poměrně rozlehlý objekt původní mateřské školky ve městě. Ke dni ocenění bylo užívání jako mateřská školka dávno obcí pro nevhodnost budovy a její technický stav zrušeno. Objekt nebyl nijak rekolaudován, současným majitelem však byla provedena v objektu demoliční práce bez kvalitního zabezpečení statiky a objekt byl využíván jako stolařská dílna… Budova čp. 78 je zděná, přízemní budova na části podsklepená, se sedlovou střechou bez podkroví. Obvodové zdivo je masivní převážně z cihel plných a kamene, stropy jsou smíšené konstrukce, na části do traverz, na části dřevěné trámové omítané. Podlahy z části vlysové, z části betonové. Sklepení části je bez úpravy podlahy, stropy klenuté. Okna atypická s klenutím. Objekt je celý průchozí, obsahuje pouze původní dílny. Objekt postrádá jakékoliv sociální vybavení. Ke dni prohlídky byla budova zcela devastována a zničena. Obvodové zdivo je oprýskané, na části jsou deformační trhliny, silně zamokřené, stropy dřevěných konstrukcí vykazující silné deformace, na části jsou dokonce prolomeny, stropy nespalné pouze poškozeny zatékáním do budovy. Střecha je na dřevěném krovu, který je úplně deformován, místo prolomen. Podlahy jsou zničené. Instalace nefunkční, ke dni ocenění byla vytrhána elektrika (rozvody). Otvorové prvky v celém objektu v dezolátním stavu, vytrhány, resp. zatlučeny hrubými deskami. Fasáda zničená až na původní zdivo, které již vykazuje silnou korozi.
Na objednávku odboru výstavby a plánování Městského úřadu Adamov posoudila firma Stavexis, s. r. o., v roce 1999, zda je možné stavbu hospodárně opravit. Posouzení se shoduje s popisem objektu ve znaleckém posudku. Závěrem posouzení je uvedeno, že případná rekonstrukce by byla tak rozsáhlá a nákladná, že se jeví jako nehospodárná.
Dne 4. ledna 2000 stanovil Okresní soud v Blansku odhadní cenu nemovitosti na 100 000 Kč. V únoru téhož roku vydal dražební vyhlášku a dražební jednání se uskutečnilo 11. dubna 2000. Novým majitelem se stal Školní lesní podnik Křtiny, který budovu v roce 2003 nechal zbourat.
Pozemek, na němž budova stávala, dnes patří Mendelově univerzitě v Brně. Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny jej využívá jako parkoviště a ke skladování sypkého materiálu.
Zdroje
- Pamětní kniha obce Adamova, s. 28–29 a 30.
- Městský úřad Adamov, archiv správy majetku.