Průběh druhé světové války v Kanicích, která probíhala v od 1. září 1939 do 8. května 1945.
Průběh
V období druhé světové války postihla i Kanice tvrdá realita nacistické okupace, která zasáhla nejen veřejný život obce, ale hluboce zasáhla i do osobních osudů jejích obyvatel. Řada místních mužů byla donucena odejít na nucené práce do nacistického Německa. Mezi nimi byli Josef Kotulan, Jan Šnajdr, Alois Bartoň, Jaroslav Blažík, František Sehnal ml., Arnošt Klapka a František Polák. Ne všichni se však domů vrátili. Arnošt Klapka zahynul tragicky při bombardování Pardubic, pravděpodobně při leteckém útoku Spojenců na tamní železniční uzel. Osud Františka Sehnala ml. zůstává dodnes nejasný – zahynul někde během transportu z Německa, aniž by bylo přesně známo kdy a kde.
Na nucené práce byl totálně nasazen také Jan Opletal, který pracoval na Slovensku v Dubnici nad Váhom. Když na podzim roku 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, přidal se k partyzánskému odboji a zapojil se do boje proti fašismu. Tím se zařadil mezi odvážné jednotlivce, kteří i přes nebezpečí zvolili cestu odporu.
Někteří další občané Kanic si prošli ještě těžší zkouškou – byli vězněni v nacistických koncentračních táborech. Přesto se Hubert Flajsar, František Rumler, Bedřich Hudec a František Švehla vrátili živí, ačkoli fyzicky i duševně poznamenaní. Výjimečný je i příběh Františky Volavkové, která byla kvůli svému židovskému původu – jako takzvaná míšenka – deportována do Terezína. Měla však štěstí – přežila a po válce se vrátila domů. Její manžel Ladislav Volavka deportaci unikl pouze díky hospitalizaci v nemocnici, která mu zřejmě zachránila život.
Od února 1945 se v lesích v okolí obcí Hostěnice, Ochoz, Horákov, Bukovinka, Račice a dalších začaly pohybovat partyzánské oddíly, které se zde připravovaly na rozhodující fázi boje. Jednalo se o jednotky sovětského výsadku ze skupiny Jermak, zpravodajského oddílu 2. ukrajinského frontu, vedené nejprve nadporučíkem Georgijem Žukovem a později Ivanem Ševcovem. Vedle nich zde působila i československá skupina Wolfram, kterou vedl legendární výsadkář Josef Otisk.
Ačkoli se Kanice nacházejí na okraji těchto rozsáhlých lesních komplexů, do dění kolem partyzánů se zapojili i někteří místní obyvatelé, kteří jim poskytovali potraviny, úkryt, ale především cenné informace. Významnou postavou v této činnosti se stal třiadvacetiletý František Polák. Riskoval denně život, když sledoval pohyb německých vojenských transportů na železniční trati Brno–Česká Třebová i pozice okupačních jednotek v širším okolí Brna. Tyto zprávy předával sovětským výsadkářům, kteří mu naprosto důvěřovali. Jeho činnost neskončila jen u zpravodajství – zapojil i dalšího občana Kanic, Františka Rouchala, který uprchl z totálního nasazení a musel se skrývat.
.jpg)
František Polák za svou odvahu zaplatil životem. Při přepadení hájenky na Lhotkách u Bukovinky, kde partyzáni chtěli získat zbraně, došlo ke krvavé přestřelce. Při akci padl velitel partyzánské skupiny a František Polák byl těžce zraněn průstřelem plic. Rouchal ho odnesl do Bukovinky k tamnímu starostovi, panu Hlouškovi, který Poláka provizorně ošetřil a ukryl ho ve své domácnosti – na půdě za komínem. Rouchal se pak vydal do Kanic informovat Polákovu rodinu a zorganizovat jeho převezení. Přes přísné kontroly a pátrání po partyzánech se podařilo těžce raněného muže převézt do Kanic ve dřevěné bedně, zamaskované deskami.
Zraněného ošetřil MUDr. Medek z Bílovic, který se pokusil bojovat s otravou krve a zmírnit bolest pomocí morfia. Ani přes maximální péči se však Františka Poláka nepodařilo zachránit – zemřel 16. dubna 1945 a byl pohřben na kanickém hřbitově. Na jeho rodném domě č. p. 16 dnes připomíná jeho památku pamětní deska.
V polovině dubna 1945 se začala do prostoru Kanic přibližovat východní fronta. Od Olomouce a Vyškova postupovaly německé jednotky, zprvu pěší, později již vybavené tanky a obrněnými transportéry. Část z nich se v obci zastavila a zabrala pro ubytování různé objekty, včetně místní školy. Několik dní trvaly noční přesuny vojsk, než se začátkem poslední dubnové dekády tato aktivita ustálila. Kolem 25. dubna došlo k mohutnému leteckému náletu Rudé armády na Brno, jehož následkem byla vyřazena z provozu městská elektrárna. Kanice i další okolní obce pak byly po mnoho dní odkázány na světlo svíček a petrolejek.
Obyvatelé Kanic s rostoucím napětím sledovali postup fronty a připravovali se na možnost přímých bojů. Ve sklepích domů zřídili provizorní úkryty, do kterých přenesli základní vybavení pro případ dlouhodobějšího pobytu. Když se z oblasti Hádeckého lesa začala ozývat střelba, bylo obyvatelstvo vyděšeno. Německé velení povolalo všechny kanické muže, kteří měli sebrat nářadí a začít kopat obranné zákopy na hřebeni Chocholek směrem k Ochozi. Asi po hodině práce však zahájila Rudá armáda dělostřeleckou palbu, která přiměla Němce k ústupu. Kanickým se podařilo uprchnout domů bez ztrát na životech.
Následující den pokračovaly boje v údolí zvaném Kaničky, za tehdejším koupalištěm. V sobotu 30. dubna 1945 zaútočilo od Ochozi na Kanice šest ruských bombardérů. Svrhly tříštivé a zápalné bomby, které poškodily střechy a podkroví mnoha domů. Vypukl rozsáhlý požár – shořelo osm obytných domů a hospodářských stavení.
Prvního května 1945 v časných ranních hodinách dorazil do obce předvoj Rudé armády. Sovětští vojáci prohledávali dům od domu a pátrali po ukrytých německých vojácích, kteří však obec již opustili. Krátce nato, kolem osmé hodiny ranní, dopadla na Kanice minometná palba. Boje mezi německými a sovětskými silami pokračovaly po celý den i následující. Teprve po silném útoku byla německá obrana zlomena a jednotky Wehrmachtu byly zatlačeny směrem k Babicím, kde zůstaly až do noci z 8. na 9. května. Během této doby přišel o život Jan Šnajdr, který byl při návratu z Babic do Kanic v noci z 30. dubna na 1. května zastřelen.
Po skončení války byla v Kanicích zřízena zvláštní komise, která měla za úkol zdokumentovat škody a zajistit zásobování obyvatel. Do obce přijel také pyrotechnik, jenž měl za úkol zneškodnit nevybuchlé bomby a další munici v okolí. Škola byla vyčištěna, aby se mohlo co nejdříve obnovit vyučování. Byly rovněž zajištěny zanechané majetky – firma Hans Fodor a nábytek paní M. Nemešové, jejíž manžel německé národnosti pracoval právě u firmy Fodor.
Zdroje
- Bez uvedení autora. Historie a současnost obce Kanice 1365–2015. s. 19-22.