Doprava v Adamově

Doprava v Adamově je z větší míry složena z dopravy silniční a železniční. Říční doprava je využívána rekreačně.

Železniční

Adamov díky nepřístupnému terénu, ve kterém vznikl, byl dlouhá léta tzv. odříznut od světa. Do města se dostaly jen povozy na mírně zpevněných cestách, které se v nepříznivém počasí proměňovaly v bažinaté úseky. Teprve v roce 1843 byla započata výstavba železniční tratě, která spojovala moravskou metropoli Brno s Českou Třebovou. Díky tomu se mohl začít rozrůstat místní železářský podnik. Vybudovaná trať byla slavnostně zprovozněna 1. ledna roku 1849. O dvacet let později bylo dokončeno její zdvojkolejnění.

V Adamově byla tou dobou vybudována železniční stanice, jednopatrová budova opatřená čekárnou, prodejnou jízdenek, kanceláří a byty pro zaměstnance. Stanice původně stála na katastru vedlejší obce Bílovice nad Svitavou a od centra Adamova byla vzdálena cca jeden km jihovýchodním směrem. Důvod takto situované stanice pramenil pravděpodobně v očekávaném rozšiřování místních železáren.

V roce 1893 byla vybudována v obci tzv. vlečka, která usnadňovala dopravu výrobků z továrních objektů mimo Adamov. Ta byla po vstupu Adamovských strojíren do likvidace z části rozebrána. Částečně byla obnovena v letech 2013 a 2014, kdy ji začala využívat firma Expono.

Největší pohromou pro železniční trať byl konec druhé světové války. V té době došlo ustupujícími Němci k mnoha destrukcím, a to především směrem k Brnu bylo vyhozeno do povětří 8 železničních mostů. Směrem k Blansku byla trať úmyslně přerušena a na přerušeném místě byly převráceny železniční vozy a zapáleno 8 vozů s municí. Ve stanici bylo zničeno telefonní vedení a telegrafní zařízení. Po osvobození Rudou armádou se vše dalo do pořádku. Nejprve se uvolnila trať směrem k Blansku, vyměnily se poškozené kolejnice a byly odstraněny převržené a ohořelé vozy. Již 13. května byla zahájena doprava po jedné koleji do Blanska.

Celková situace v Adamově se zhoršila příjezdem repatriantům z koncentračních táborů, kteří směřovali dále na Brno. Ti z důvodu zničených železničních mostů nemohli vlaky pokračovat dále, a tak byli nuceni v Adamově vystoupit, zde čekat na zprovoznění tratě, či pokračovat po svých údolím Svitavy. Celkem prošlo od 13. května do 27. května Adamovem asi 156 000 repatriantů. Provoz směrem k Brnu byl zahájen 29. května 1945 na jedné koleji, dvoukolejný pak 8. září 1945.

Rozvoj strojíren, ve které se změnily místní železárny, ve městě během druhé světové války vedl v roce 1946 k výstavbě železniční zastávky. Ta byla financována ze zdrojů Škodových závodů, které vlastnily místní strojírnu. Pro zajímavost může být uvedeno, že na pracích této zastávky se podíleli také němečtí zajatci. Tato zastávka byla situovaná cca 1 kilometr směrem na Blansko od nádraží, v bezprostřední blízkosti centra tehdejšího centra Adamova.

V letech 1992–1998 prošla trať Brno – Česká Třebová rekonstrukcí a byla napojena na první železniční koridor vedoucí z Děčína přes Prahu do Břeclavi. Trať byla v plné délce elektrifikována. V současné době jsou stále využívány obě adamovské zastávky. Na obou zastavují všechny osobní vlaky a na železniční stanici pak i vlaky spěšné.

Poslední rekonstrukce proběhla v letech 2021–2022, kdy byl na rok přerušen celý provoz na trati a celá trať prošla rekonstrukcí. Značnou změnou prošly obě adamovské zastávky.

Vlečku napojenou na hlavní trať měl taktéž místní dřevosklad. Délka její tratě činila necelý půl km. U betonového překladiště byla kolej zdvojena. V roce 2014 byl dřevosklad zrušen, a tak je vlečka v současné době nevyužívána.

Úzkorozchodná dráha Adamov–Křtiny

Podrobnější informace naleznete na stránce Úzkorozchodná dráha Adamov–Křtiny.

Na počátku 20. století se v Křtinské údolí uvažovalo o výstavbě úzkorozchodné dráhy z Adamova přes Josefov a Křtiny až k nalezištím fosfátových hlín. Dráha měla usnadnit dopravu vytěženého materiálu, jehož se denně vyváželo několik vagónů, a počítalo se i s přepravou kamene či dalších surovin. Projekt zahrnoval možnost dalšího prodloužení přes Vilémovice a Suchý žleb směrem ke Skalnímu mlýnu s napojením na plánované krasové tratě v oblasti Moravský kras.

Záměr však nebyl realizován především kvůli nedostatku financí a postupnému útlumu těžby fosfátů, což vedlo ke ztrátě zájmu o výstavbu tratě ze strany majitelů panství. Pozdější návrhy krasové dráhy už s napojením na Adamov většinou nepočítaly.

Silniční doprava

Adamov nedisponoval kvalitními silnicemi do počátku 20. století. Místními silnicemi byly prašné cesty, po kterých měly možnost jízdy pouze povozy. Vše důležité muselo být do Adamova přiváženo železniční dopravou. Avšak to důležité pro provoz místních železáren – tedy železná ruda z místních dolů – muselo být k železárenským objektům sváženo právě povozy. Díky strategicky umístěné Františčiny hutě v údolí, pod místy, kde k těžení rudy docházelo, byla umožněna i zjednodušená forma dopravy. Vytěžená hornina byla samospádem v hrubě vytesaných korytech spouštěna od těžebních míst přímo k huti. Takto se těžený materiál dopravoval z prostoru babického katastru v místech nad Švýcárnou.

Silnice na Brno

V roce 1924 bylo na říjnové schůzi obecního zastupitelstva usneseno přispět přísl. kvótou z obecních prostředků na uskutečnění projektované "Krasové silnice" (Bílovice nad Svitavou – Adamov). Lidové noviny například referovaly o tomto úsilí takto:

„... Adamov se domáhá již dlouhou dobu zřízení tak zvané Krasové silnice, která by vedla z Brna do Adamova. Této silnice je naléhavě potřeba, ježto Adamov městys závislý svou polohou na Brně, nemá mimo dráhy vůbec dobrého spojení s Brnem. Věci se nyní ujalo velmi energicky obecní zastupitelstvo, které jednalo již s přísedícím zemského výboru a jím přizvaným odborníkem o realisaci projektu, jenž si vyžádá nákladu asi 4 milionů Kč. Zastupitelstvo adamovské uspořádá v neděli veřejnou schůzi občanstva, na které se bude manifestovat pro tento požadavek...“ (Lidové noviny, 14. dubna 1928)

Obec Bílovice chtěla prosadit, aby plánovaná silnice byla vystavěna jako státní. Adamov jako jediná dotčená obec předběžně přislíbila příspěvek ve výši 100 tisíc Kč a vykoupením všech potřebných pozemků. Ředitelství státního lesního statku pak 300 tisíc, všechny potřebné pozemky a materiál nutné ke stavbě, městské vodárny 50 tisíc, adamovský podnik pak mosty v režijní ceně. Naopak obce Bílovice a Babice příspěvek věnovat odmítly.

Nutnost výstavby nové silnice podpořil i požár v továrně roku 1928, kdy se do Adamova nemohli v dostatečné rychlosti a bezpečnosti dostat brněnští požárníci. Při této události požárníci využili stávající cesty z Útěchova, kde se jim však motorová stříkačka na neuspokojivém povrchu převrhla.

Situaci popisuje redaktor Lidových novin v roce 1932 takto:

„Stavba této silnice je připravena už několik měsíců. Když okresní výbor okresu Brno-venkov odkládal její zahájení poukazuje na nedostatek peněz, opatřil Adamov okresnímu výboru půjčku 1,000.000 Kč u Všeobecného pensijního ústavu v Praze. Půjčka byla už ústavem vyplacena s podmínkou, že se jí užije výhradně na stavbu silnice Bílovice-Adamov. Okres užil však půjčku na mostu u Rosic a na dláždění jiné silnice a poněvadž zbytek nestačí ani na počátek stavby, oddaluje stále tuto stavbu...“ (Lidové noviny, 30. října 1932)

V následujícím týdnu se k tématu Lidové noviny opět vrátily:

„O stavbě silnice Bílovice-Adamov ... se jednalo v neděli na veřejné schůzi v Adamově svolané tamní obecní radou. Řečníci poukazovali na přehlížení průmyslových i turistických zájmů Adamova, který leží od Brna sotva 16 kilometrů, je však silnicía tedy automobilem skoro nepřístupný. Stavbu silnice podle podaných zpráv zdržují zvláštně rekursy sousední obce Bílovic nad Svit., která si silnice nepřeje prý jen z obavy, že bude poškozena jako letovisko brněnské. Schůze, na níž Adamovským slíbili pomoc různí činitelé, schválila aby adamovská obec požádala okresní úřad v Brně, aby zahájení stavby bylo přeloženo místo od Bílovic do Adamova směrem k Brnu a ohledem na nezaměstnanost aby byla stavba vypsána urychleně. Proto se také požádá zároveň o zvýšení subvence na delší most projektovný v této půlce adamovského území. Protože obec Bílovice nechce na stavbu silnice postoupit potřebných pozemků, budou požádány okresní a a zemský úřad v Brně, aby je vyvlastnily.“ (Lidové noviny, 1. listopadu 1932)

Dne 4. prosince 1932 svolalo adamovské zastupitelstvo do Babic schůzi členů zastupitelstva z Bílovic a Babic. Zde se jednalo

„o stavbě silnice Bílovice-Adamov... Protože drobní majitelé pozemků těžce nesou, že jim mají být vyvlastněny pozemky potřebné pro budoucí silnici, usnesla se schůze obrátit se na správu školního statku Vysoké školy zemědělské v Adamově, aby vyměnil postiženým drobným majitelům pozemky za jiné...“ (Lidové noviny, 6. prosince 1932)

Teprve při apelu okresního hejtmana Dr. Fr. Krajtla se projekt podařilo rozpohybovat. A tak bylo v roce 1934 přistoupeno ke stavbě nové silnice dle projektu vypracovaného Ing. Dr. J. Spíškem z Brna. Jednalo se prozatím o I. úsek z Bílovic k babické ozdravovně v délce 4,22 km. O dva roky později byla započata stavba zbývajícího úseku od ozdravovny až do Adamova v délce 3,21 km. Úsek z Bílovic do Adamova měřil v celé délce 7,53 km. Silnici postavil Ing. František Švancara z Brna.

Celková výše proinvestované částky není zatím známa. Jisté však je, že 300 tisíc, které na stavbu přispělo ředitelství státních lesů, bylo odečteno od 80 % státní subvence. Adamovský podnik pak postavil pouze 1 most II. třídy z továrního náměstí ke Skalnímu sklepu, místo projektovaného mostu III. třídy. Adamov pak složil na hotovosti 80 tisíc a přes 20 tisíc investoval do výkupu pozemků. Silnice pak byla zprovozněna v roce 1937.

O dalších úpravách silnice v průběhu 20. století není prozatím nic známo. Jisté však je, že po druhé světové válce, kdy ustupující Němci vyhazovali do povětří mosty, bylo potřeba je nahradit zcela novými. Například nedaleko železniční zastávky Babice nad Svitavou stojí poslední starý most, který byl postaven původně jako provizorní vedle místa, kde stával starý most. V dnešní době je v neutěšeném stavu a je přes něj zákaz vjezdu vozidlům nad 16 tun. Uzavírka potrvá do 31. ledna 2015.

Mezi říjnem 2002 a srpnem 2003 byla realizována rekonstrukce tří železničních podjezdů - na kilometrech 48,795 km, 49,942 km a 51,440 km. Společně s podjezdy byla opravena i přilehlá komunikace v celkové délce 353,5 metru. Projektantem byl Silniční projekt spol. s r.o., zhotovitelem pak SILNICE BRNO spol. s r.o. Celková částka na rekonstrukci dosáhla 14,639 milionů Kč. V roce 2004 byla vystavěna mezi Babicemi a Bílovicemi 60 metrová opěrná zeď. Tu zde za celkovou částku 9,3 milionů Kč zrealizovala společnost IMOS Brno.

Úsek Bílovice-Adamov této silnice prošel rozvojem v období od 24. července 2008 do 31. prosince 2009. Jednalo se o rekonstrukci silnice v délce 6,2 km, podjezdu pod železniční tratí a jedné opěrné zdi v délce 60,4 metru a výstavby dvou nových opěrných zdí v délce 103 a 67,50 metrů. Na projekt bylo žádáno o dotace, které byly schváleny ve výši 43 806 903 Kč, z toho Evropský fond regionálního rozvoje přispěl 40 254 992 Kč. Projektovou dokumentaci zpracovala společnost Silniční projekt Brno, realizaci stavby zajistila firma Inženýrské stavby Brno. Celkové náklady pak dosáhly 48 864 145 Kč. Opravený úsek byl slavnostně otevřen 8. října 2009 v 10 hodin u LDN Bílovice nad Svitavou za přítomnosti hejtmana Jihomoravského kraje.

Poslední úpravy této komunikace proběhly v souvislosti s rekonstrukcí železní trati. Před rekonstrukcí byly některé úseky improvizovaně rozšířeny. Naopak po ukončení rekonstrukce byly opraveny úseky opěrné zdi pod Babicemi nad Svitavou.

Do roku 2023 byl úsek mezi Bílovicemi a Adamovem součástí silnice II/374. V tomto roce byl degradován a spojen se silnicí III/37445 Adamov–Křtiny.

Silnice na Blansko

Úvahy o výstavbě této spojnice započaly již v 30. letech, kdy se vybudovala silnice z Adamova na Bílovice nad Svitavou a Brno. Tyto úvahy byly opět vyzvednuty v poválečné období. V Kronice města Adamova roku 1986 je uveden výčet o plánované výstavbě v letech 1991–2000. Realizace této spojnice byla plánována v letech 1994–1995 ve výši 60 milionů Korun.

V současné době je však cesta, která je vyasfaltována (od křižovatky s náměstím Práce ke Splavu od července 1998), trvale pro motorová vozidla uzavřena a využívána pouze majitelem cesty (Školní lesní podnik Masarykův les) a složkami integrovaného záchranného systému. Je nazývána Svitavskou lesní cestou.

Územní plán Města Adamova navrhoval dopravní napojení města Adamov na silnici II/379 údolím řeky Svitavy do roku 2012. Tento návrh byl zakotven v ÚPN VÚC CHKO Moravský kras, dnes však již není v nadřazenou dokumentací podporován.

Komunikace na Útěchov

Jedná se o lesní cestu vedoucí od železniční zastávky přes Adamov III a kolem Ronova k Útěchovu. Kdy tato cesta vznikla prozatím není známo. Jisté však je, že při rozšiřování města do prostoru dnešní Ptačiny se čím dál více cesta stávala nedostačující. V červnových měsících roku 1958 se rozhodlo o svépomocné opravě této cesty od údolí řeky po Adamov 3. Na MNV bylo dojednáno, že se z každého obvodu ve čtvrti Klementa Gottwalda vždy denně 2 brigádníci dostaví na cestu (celkem jich zde denně mělo být 22). Plného stavu se však podařilo dosáhnout málokdy. Josef Tlustý, člen MNV, zapisoval brigádníky a odpracované hodiny. S opravou nebyli však všichni spokojeni. Na cestu bylo dovezeno štěrku za více než 15 tisíc Kčs, což však nestačilo na opravu cesty v celé délce.

Postupem času však cesta opět přestala vystačovat především větším nákladním vozům či městské autobusové dopravy, která měla být v Adamově zavedena v druhé polovině 60. let. Proto bylo rozhodnuto o vybudování nové cesty od podjezdu pod železniční trasou, která vystřídala Hrádkovou cestu.

Co se týče úseku Adamov – Útěchov, byla cesta využívána pouze ŠLP Křtiny, kterému taktéž dodnes patří. Přesto Adamov vyjednával s okresními národními výbory Blansko a Brno-venkov o možnosti přestavby této komunikace. ONV Blansko se k tomuto návrhu vyjádřilo příznivě a projevil ochotu hradit polovinu plánovaného nákladu (celkový náklad byl původně vypočten na 12 milionů Kčs). Zato okres Brno-venkov se dlouze k tomuto návrhu stavěl liknavě. Teprve 17. srpna 1977 přistoupil k stavbě této komunikace. Jednání se stále prodlužovala a nakonec bylo rozhodnuto pouze o základní úpravě a zpevnění komunikace, tak aby mohla na silnici projíždět auta dovážející stavební materiál na výstavbu panelových domů. Přestože byla silnici nedále majetkem ŠLP, byla otevřena od podzimních měsíců 1980 i soukromým automobilům. Dne 17. prosince byla odevzdána jako hotová lesní správě. Provoz byl omezen pro automobily do tří tun.

Na konci roku 2005 byla cesta od dřevoskladu na Ptačinu na náklady Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny opatřena bezprašným živičným povrchem, využívána je pouze vozy této firmy či jako pěší cesta do A.centra z Ptačiny. Celková náklady na realizaci činily 1,9 milionu Kč.

Městská autobusová doprava Adamov

Podrobnější informace naleznete na stránce Městská autobusová doprava (Adamov).

Od května 1968 byla v Adamově zavedena pravidelná autobusová linka spojující sídliště Ptačina a Horka, kterou využívali především školáci i zaměstnanci místních podniků. Postupně zde byly nasazovány autobusy od typů RTO a ŠM 11 až po vozy Karosa řady 7xx, které dominovaly od 80. let a přinesly vyšší komfort i různé varianty provedení. Provoz zajišťoval podnik ČSAD Blansko, později jej na čas převzala Autoškola Pernica, než se v roce 2008 dopravce opět vrátil k ČAD Blansko.

Zásadní změnu přineslo zapojení do Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje, které sjednotilo tarif i jízdní doklady a zlepšilo návaznost na železniční dopravu. Autobusy byly modernizovány o elektronické odbavování a informační panely. Dnes v Adamově jezdí několik vozů zajišťujících celodenní i dělené směny a nadále slouží především pro spojení sídlišť s nádražím a okolními městy.

Závodní autobusová doprava

Adamovské strojírny mezi tzv. Bílou labutí a Samarou provozovaly závodní autobusovou dopravu. Jednalo se o kyvadlovou linku, s autobusem jezdícím jednou do hodiny jedním směrem (později se intervaly prodlužovaly).

Jednotlivé zastávky byly Bílá labuť, Provoz 20, Provoz 40, VK, Provoz 50, nářaďovna, Provoz 10 a Samara). V posledních letech se jednalo o autobus bílé barvy s modrými, zelenými a fialovými pruhy, s reklamou na boku na VZO OS KOVO.

Kdy byla autobusová linka zřízena není přesně známo. Ke zrušení došlo na počátku 90. let. Po zrušení závodní dopravy převzala zastávku Samaru městská autobusová linka, která sem zajížděla do roku 2002, kdy byla i tato zastávky zrušena.

Podnikové svozy

ČSAD Blansko organizovali svozy pracovníků z Adamovských strojíren. Zaměstnanci byli přepravováni linkami Adamov-Ruprechtov, Adamov-Studnice, Adamov-Vyškov. Ráno, kolem 05:30 do Adamova a z Adamova 14:30. Seřadiště těchto autobusů bylo na náměstí Práce, kde byly vystavěny kolem roku 2000 nové zastávky s ocelovou konstrukcí a plexisklovou výplní stěn. První stál vždy C 734, který jel do Vyškova, za ním stály dvě LC 735 co jely do Ruprechtova, a jako poslední stála LC 736 s trasou do Studnice. Provoz těchto linek skončil v roce 2002, kdy Adamovské strojírny snížili stav zaměstnanců.

V roce 2007 skončil svoz adamovských občanů, kteří pracovali v rájecké Celestice. Tuhle zaměstnaneckou linku nejprve zajišťovala firma Paseka, kdy v 2001 měli zaměstnanci zvláštní kupón za 100 Kč a denně jim řidič zaškrtával jedno políčko s 10 Kč. Později tuhle linku obstarávala firma ČAD Blansko (linka 710655) kdy již tuhle cestu proplácela sama fabrika, a zaměstnanci se řidiči prokazovali zvláštní čipovou kartou, kterou přiložili k elektronickému strojku a sama jim vyjela jízdenka. Potom tenhle svoz obstarávala i firma Autoškola Pernica, ale jen krátce. Autobus z Adamova odjížděl v 5:10 a do Ráječka přijel v 5:40. Na zpáteční cestu vyjel autobus 6:15 a dorazil v 6:47. Stejnou cestu absolvoval v týž den ještě ve stejných odpoledních časech.

Meziměstská doprava

V současné době prochází Adamovem, respektive zde začíná a končí, pouze jedna linka, a to číslo 157 Adamov-Vyškov. Denně odjede plnou trasu 6 autobusů (doba jízdy se pohybuje kolem 60 minut). Tuto linku provozuje ČAD Blansko.

Dne 1. července 1973 byla zavedena autobusová linka Adamov–Jedovnice. Autobus jezdil o sobotách a nedělích vždy 2x denně. Z Adamova do Jedovnic odjížděl v 8 a 13 hodin, z Jedovnic do Adamov pak v 9 a 18:30 hodin. Význam spoje byl především rekreační. Kdy byla tato linka zrušena není známo.

Říční doprava

V roce 1802, kdy byly zastaveny předražené dodávky dřeva do Brna, hrozilo, že město zůstane zcela bez paliva. Za technického dozoru Karla Rudczinského a na náklady knížete Aloise I. z Lichtenštejna se na několika místech narychlo upravil tok Svitavy, po níž dělníci plavili dřevo z adamovských lesů až do Zábrdovic, kde byl zřízen sklad, díky němuž byla palivová krize zažehnána.

V současné době je říční doprava užívaná vodáky k rekreaci. Nízká hladina řeky nedovoluje tomuto způsobu masivní rozšíření.