Adamov a okolí

Druhá světová válka: Porovnání verzí

Stránka Diskuse
(založena nová stránka s textem „{{Chybí obrázek}} '''Druhá světová válka''' byl největší válečný konflikt v dějinách lidstva. V Evropě trval od 1. září 1939 do 8. května 1945. == Průběh == === Adamov === Ještě před začátkem druhé světové války se z Adamova stávala díky výrobě vojenské techniky strategická obec. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava byla místní strojírna začleněna do Reichswerke Hermann Göring. V roce 1943 bylo rozhodnuto…“)
 
(+ Šebrov-Kateřina)
 
(Není zobrazeno 16 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 4: Řádek 4:
== Průběh ==
== Průběh ==
=== Adamov ===
=== Adamov ===
Ještě před začátkem druhé světové války se z Adamova stávala díky výrobě vojenské techniky strategická obec. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava byla místní strojírna začleněna do Reichswerke Hermann Göring.
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Adamově}}


V roce 1943 bylo rozhodnuto o rozšíření závodu výstavbou nových výrobních hal. Avšak průtahy ve stavebních pracích nedovolily v nových prostorech rozjet výrobu před koncem války.
Ještě před válkou se Adamov stal strategickým místem kvůli výrobě vojenské techniky. Po vzniku Protektorátu byla místní strojírna začleněna do koncernu Reichswerke Hermann Göring. V roce 1943 začala výstavba nových hal, ale kvůli průtahům se výroba do konce války nerozjela. Město bylo většinu války ušetřeno přímých bojů, i když několikrát hrozily nálety. Rudá armáda se nakonec rozhodla oblast obejít.


Po většinu doby války se Adamovu vyhnuly válečné útrapy. Přestože z Anglie byly několikrát vyslány k Adamovu spojenecké letouny, v členěném terénu svůj cíl nenašly. Ani očekávaný urputný boj o Adamov se nekonal. Rudá armáda, vědoma si nebezpečí ve svitavském údolí, snažila se celou oblast spíše obkleštit.
Na jaře 1945 došlo k postupnému rozkladu německé moci. Němečtí civilisté a vojáci vyklidili závod a odvezli zásoby. Opuštěný areál se stal terčem rabování obyvatel z okolí. Stroje i vybavení byly rozebrány, haly zpustošeny a část zařízení zničena výbušninami. Rabování a destrukce závodu jsou popisovány jako chaotické a demoralizující.


Situaci v místním závodě popisuje kronikář:
Počátkem května přišly do Adamova německé jednotky ustupující od Brna. Obec zažila několik náletů, při jednom z nich byla smrtelně poraněna i jediná civilní oběť, [[František Macháček]]. Dne 9. května do obce dorazili první vojáci Rudé armády. Okamžitě začínají práce na obnově – obyvatelé pomáhali s opravou železničního mostu, aby mohla vojska postupovat dál.


<blockquote>
Po osvobození začala obnova závodu i celé obce. Byli jmenováni noví vedoucí pracovníci a bývalí zaměstnanci vyzváni k návratu.
Tuto dobu, těsně před koncem války si dobře zapamatují zejména místní Škodovy závody. Ustupující Němci, a to jak civilisté, tak i později vojsko vykradli všecky zásoby určené pro dělníky. Co sami nepobrali rozebrali si místní občané. Bylo toho moc málo, co němci zanechali, ale mělo to bohužel nepěknou odezvu. Tímto, poměrně omluvitelným rozebráním potravin, jihž byl nedostatek, byl dán signál k obecnému vtrhnutí nezodpovědných živlů do závodu, který byl z nepochopitelných důvodů českým vedením závodu opuštěn, a všecky brány závodu dokořán zůstaly otevřeny. Občané, jejichž nervy byly vydrážděny očekáváním boje a válečných hrůz, které byly takřka přede dveřmi, vtrhli do závodu jindy tak úzkostlivě hlídaného štábem ozbrojených „werkšuců“ (Werkschütz - ochrana závodu) a odnášeli odsud vše, co se vzít dalo. V tomto vykrádání závodu měli prim zejména občané z blízkého (i vzdálenějšího) okolí, kteří na vozech odváželi i menší stroje, dále motory, celé kupy různého nářadí, měřící přístroje, mikrometry, kancelářský nábytek (stoly, židle a skříně) dílenské zařízení, kancelářské potřeby a papír, provazy, lana a řetězy, benzin, olej, petrolej, barvy a laky, čistící potřeby (kartáče a pometla), hřebíky, šrouby, dráty, plechy, prkna, trámy, pletivo, uhlí, brambory a j., zkrátka vše, co odnést dalo. Hrozný byl pohled do dílen, skladů a kanceláří, kde se vše válelo v jedné směsici s úlomky rozbitých strojů, zdiva a skla. Vyházené, rozbité a převrácené regály skladů, vypáčené stoly a skříně kanceláří, vypuštěné hasící přístroje, rozbité sudy se zelím, sklenice s rajčaty a okurky, rozbité a ušlapané krechty brambor a rozházené hromady uhlí na nádvoří továrny, to vše skrývalo hrůzný obraz zkázy, způsobený ne nepřítelem, ale vlastními lidmi. - Podle názoru současníků mělo zůstat české vedení závodu na místě, uzavřít závod a nikdo by se byl ani neodvážil vstoupit do závodu, tím méně z něho něco odnášet. Když ale zůstaly všechny dveře dílen a kanceláří po celý čas otevřeny, nelze se divit, že se toho zneužilo k vykrádání a zhanobení závodu.


Další velikou pohromou pro závod bylo zničení strojů v dílnách: Téměř všecky obráběcí i pomocné stroje závodu, soustruhy a revolvery, frézy, brusky a vrtačky, motory transmisní, stroje svařovací, měřící a zkoušecí aparáty, turbiny, kompresory a jiné stroje byly opatřeny náložemi a rozbity. Detonacemi byly přirozeně poškozeny také dílny a kanceláře, výdejny nářadí, stěny a střechy budov a rozbity všechna okna. (Pamětní kniha obce Adamova, s. 161-162)
=== Babice nad Svitavou ===
</blockquote>
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Babicích nad Svitavou}}


Jak předchozí citace popisuje, byl dne 14. dubna vypracován plán celkové destrukce závodu. Jak Valášek ve své práci Adamov v boji proti fašismu a za vítězství čs. pracujícího lidu nad buržoazní reakcí píše, byli jeho strůjci Orlamünder, Richter, Neukirch a dr. Kinne.
Na konci dubna 1945 se Babice staly dějištěm intenzivních bojů mezi ustupujícími německými jednotkami a postupující Rudou armádou. Němci začali podminovávat mosty a 20. dubna byl zastřelen mladý sedlák Josef Beránek. Obec zažila několik náletů sovětského letectva, při jednom z nich byl u Babic sestřelen sovětský pilot poručík Menšikov. Boje postupně nabíraly na intenzitě, vrcholem byla ofenziva Rudé armády, která začala 2. května. Těžké boje si vyžádaly oběti mezi civilisty i vojáky a několik domů bylo zničeno či zapáleno.
Dne 18. dubna spěšně uprchli ze závodu civilní zaměstnanci německé národnosti, společně s rodinami zabavili v závodě všechna vozidla, naplnili je zásobami z dělnických jídelen a Skalního sklepa a opustili obec.


O dva dny později přišly do Adamova první vojenské skupiny ustupující od Brna. Jednalo se o tzv. speciální zbraně. Jednotky se zde ubytovaly. Vozy s potravinami, municí a výzbrojí rozestavily po ulicích, před domy, do zahrad - koně ustájily ve větších místnostech jako např. na Sokolovně, v čekárně na nádraží, v kancelářích a dílnách. Na Horce a u nádraží rozestavěly děla, na cestách v okolí Adamově budovaly záseky, kulometná hnízda a tankové pasti.
Noc z 8. na 9. května přinesla poslední prudký dělostřelecký střet, při němž padli další rumunští vojáci a některé domy byly zničeny. Krátce před půlnocí začaly německé jednotky ustupovat a ráno 9. května dorazily do obce sovětské a rumunské jednotky. Celkem padlo 19 sovětských a 3 rumunští vojáci, kteří byli pohřbeni u pomníku zřízeného v roce 1945.
Od 22. dubna byla obec bez elektrického proudu.


25. dubna byl proveden první nálet tří ruských letounů na Adamov. Při tomto náletu vyhořela dřevěná budova mzdové účtárny. Nálety se stávaly častěji.
Tragédie však Babice zasáhly i po válce. Dne 24. května zahynula Marie Mokrá při odminování a v prosinci 1956 byli výbuchem munice usmrceni dva chlapci. Jejich památku připomíná památník z roku 2021. V roce 2005 bylo na pomník obětem první světové války přidáno jedenáct jmen babických občanů, kteří přišli o život při osvobozování obce.


Při jednom z dalších náletů zahynula i jediná adamovská oběť druhé světové války - František Macháček. V ulicích padlo také několik německých vojáků, kteří byli pohřbeni na místě smrti, u kostela nebo na hřbitově. Dle plánů Rudé armády měl být Adamov obchvatem vzat do kleští a následně obsazen útokem.
=== Bílovice nad Svitavou ===
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Bílovicích nad Svitavou}}


8. května navečer bylo oznámeno stanné právo, zákaz pobytu na ulici, starosta obce Jen Melč byl zatčen. Kolem půl páté ráno druhého dne byly vyhozeny do vzduchu všechny tři mosty přes řeku Svitavu, ale i mosty v okolí Adamova, zapálena administrativní budova (číslo popisné 87) a zničena elektrocentrála. Brzy ráno obec Němci opustili. Kolem poledne se v Adamově objevil první sovětský vojín, který přijel od Střelčí. Následovala jej kolona Rudé armády. Místní obyvatelstvo společně s ženisty se dalo okamžitě do obnovování zbořeného železničního mostu. Vojáci jej poté překročili a pokračovali v pronásledování Němců směrem k Útěchova.
Německá armáda ustupovala od Brna svitavským údolím, v Bílovicích nad Svitavou již v dubnu 1945 byly vytvořeny tři zátarasy, které neumožňovaly průjezd armády z Bílovic do Řicmanic. První byla v údolí Kuního potoka u Myslivny Lišky Bystroušky. Druhá stála na silnici mezi Sokolovnou a kapličkou. Třetí pak stála přímo na silnici vedoucí z Bílovic do Řicmanic.
Přímo do Bílovic se začali stahovat brněnští obyvatelé, kteří tu nacházeli úkryt před bombami, které dopadaly na jejich město. Samotní bílovičtí si začali v okolních lesích (Čertovka, vodovodní tunel u ozdravovny apod.) stavět zemljamky, které se při nejhorším chystali obsadit.
Mezi 23. a 25. dubnem byly vyhozeny do povětří železniční mosty mezi Brnem a Bílovicemi. Od 23. do 25. dubna projížděla Bílovicemi německá armáda do Brna. 25. dubna došlo k prvnímu bombardování v Bílovicích, letci shazovali pumy na zmíněnou německou kolonu. Následující den začala sovětská armáda od Hádů odstřelovat prostor Bílovic. Toto odstřelování pokračovalo do 29. dubna. Při tomto odstřelování zemřelo 11 lidí a třetina budov byla poškozena.


Vzpomínky pana Konečného otištěné v podnikovém časopisu Směr:
Při dělostřeleckém odstřelování byl 29. dubna zasažen zaminovaný most u Sokolovny. Tento vyletěl do povětří.


<blockquote>
Večer tentýž den začali Němci rychlý ústup na Adamov. Od půlnoci začala půlhodinová palba ruských dělostřelců na Bílovice. Ve tři hodiny se v obci objevil první ruský tank. V pondělí 30. dubna procházely obcí vyčišťovací jednotky.
Začalo to vlastně koncem dubna. 25. dubna osvobodila Sovětská armáda Brno a zároveň podnikla po průzkumu letecký nálet na Adamov, kde v tu dobu byly ještě umístěny Schörnerové "jelení divise".


Fronta se ustálila u Babic, kde se po celých 14 dnů bojovalo. A tu vzpomeňte se mou, jak všichni občané Adamova žili po plných 14 dnů ve sklepích, nebo v jeskynních v lese.
Po příchodu sovětských jednotek do obce začalo obec naopak od Babic postřelovat německé dělostřelectvo.
Tímto zdržením fronty utrpěl Adamov velký ztráty hospodářské, zvláště byl postižen náš závod, když po celých posledních 14 dnů Němci ničili v závodě stroje i jiný hospodářský majetek.
Byly zničeny všechny stroje v oddělení VK, ST I, NA a na nynějším ZN I. Svou práci prováděli Němci důkladně. Pod jednotlivé stroje umísťovali nálože a zničili tak vše, co se dalo, aby závod nebyl schopen další výroby.


Ilegální skupina KSČ čítala v Adamově čtyři muže, kteří neměli k disposici žádné zbraně a museli nečinně přihlížet k řádění těchto barbarů. Snažili jsme se aspoň proniknout přes frontu, abychom spolu se Sovětskou armádou pomohli bojovat a zachraňovat to, co se ještě zachránit dalo.
=== Blansko ===
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Blansku}}


S úzkostí jsme sledovali rabování i některých našich občanů v závodě. Snažili jsme se najít elektrické vedení od podminovaných dvou mostů přes řeku Svitavu, a to jak železničního, tak i krásného železobetonového dopravního mostu.
Od února 1945 byly ve městě zřizovány uliční zátarasy. Ohlašování leteckých útoků se stupňovalo, od 13. dubna se nevyučovalo. V následujícím měsíci se Blansko dostalo do válečného pásma, v budově měšťanské školy byl zřízen německý lazaret, na školním hřišti byla sanitní autokolona. Jižní okraj města Němci začali opevňovat.


Dnes vzpomínám těchto chvil společně s manželkou, která byla v tu dobu zaměstnána jako školnice na bývalé újezdní škole, kde jsme bydleli. Měli jsme příležitost sledovat jednání hitlerovců, kteří byli v tu dobu ve škole ubytováni a kterým škola sloužila jako nástupní stanice ke střídání jak na frontu k Babicím, tak i na druhou stranu na Útěchov.
Dne 25. dubna v 18:15 započalo spojenecké bombardování Blanska. Bombardování trvalo jen několik minut, avšak následky byly zničující. Celkem 126 domů bylo poškozeno, 6 jich bylo zničeno úplně a o život přišlo 22 obyvatel. Z městských škol byly poškozeny budovy radnice, městského dvora, poštovní úřad a školní budovy. Velké poškození zaznamenala i továrna firmy Ježek. Ústup německých vojsk začal 7. května, přes Blansko ustupovaly jednotky od Brna a pokračovaly na sever.
V první květnové dny byla jejich tak zvaná "bojová morálka" docela ve "psi", a byli svými veliteli udržováni jenom pohrůžkou zastřelením. Bylo jasně vidět, že už to dlouho nevydrží.
Konečně 8. května navečer bylo ohlášeno stanné právo, zákaz pobytu na ulici, starosta obce, soudruh Melč, byl vzat do vazby jako rukojmí a k ránu o půl páté byly vyhozeny do vzduchu oba mosty přes řeku Svitavu, která se nám nepodařilo zachránit. Naše administrativní budova polita benzinem a zapálena. Elektrická centrála byla rovněž zničena.


Uspokojeni tímto řáděním pod tlakem postupující Sovětské armády, konečně se dali Němci na ústup. Od této chvíle byly oči nás všech – upřeny k Babicím – a každý se snažil být první, kdo ohlásí ostatním: "Vidím rudoarmějce!"
Na Starohraběcí huti zůstala jednotka o dvanácti mužích, ti později vyhodili do vzduchu most přes Punkvu, následně vyhodili i most v Blansku. V půl 11 dopoledne 9. května 1945 Němci zničili dva železobetonové mosty přes Svitavu - u nádraží a u zastávky. Železniční most vlečky Ježkovy továrny byl taktéž podminován, ale díky odvážnému činu Karla Musila, který nálože zneškodnil, byl most zachráněn.


Dopoledne jsme pro pořádek zajišťovali strážnou službu "Rudé gardy". Konečně – konečně, po několikati hodinách toužebného čekání asi o půl jedné hodině odpoledne vidím směrem od Střelčí přijíždět na konci prvního Rudoarmějce – mladého, krásného člověka, s první rudou hvězdou na čepici – kapitána.
O půl hodiny později do města vstoupila sovětská armáda, která pronikla od Vyškova Rakoveckým údolím do Jedovnic a dále do Blanska. Občané provizorně během dvou hodin opravili most u železniční zastávky.


Stavím se do pozoru a zdravím:
=== Habrůvka ===
"Zdrávstvujtě továryš"
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Habrůvce}}


A slov bylo málo pro to, co všechno chtělo v tu chvíli srdce prvníma bratru říci.
Během druhé světové války se život v Habrůvce dramaticky proměnil. Po mobilizaci v roce 1938 narukovalo asi 20 mužů, zatímco ostatní zůstali v průmyslových závodech. Po okupaci byla rozpuštěna většina politických i spolkových aktivit, včetně Sokola, a nastala silná germanizace a tlak na pracovní výkonnost ve prospěch Německa. Několik obyvatel bylo nasazeno na nucené práce, jiní se zapojili do odboje. V roce 1942 vznikl kulturní spolek Rozkvět, který tajně podporoval národní uvědomění a vzdoroval okupantům.
"Zdrávstvuj!" – odpovídá, ale není ještě čas na řeči, třeba činů a tak i další slova milého sovětčíka – bystro nádo mosty robit – nám jasně říkají, že je nutné dát se všichni dohromady a pomoci k nejrychlejšímu postupu Sovětské armádě a že teprve potom, až poslední Němec bude vyhnán z naší vlasti, teprve potom bude čas k vřelým slovům díků, kterými jsme byli tak přeplnění.


Uvědomili jsme si to všichni. A ten elán, se kterým jsme začali opravovat železniční most – ten byl opravdu tím nejlepším přivítáním Sovětské armády. Však už byl nejvyšší čas. Sovětská vojska se přihnala opravdu jako vítr přes Adamov po zhruba opraveném mostě a dále pokračovala v pronásledování Němců směrem na Útěchov. Ani jsme nestačili odpovídat na otázky: "Kde Germanec a Vlasovec?"
Místní se většinou chovali statečně a solidárně – bez udání, s důvěrou v sousedy i v odboj. Významnou roli sehrál řídící učitel Bohuslav Jagoš, který pomáhal obyvatelům i v době velkého nebezpečí. Do odboje se zapojili i další, například Oldřich Opletal nebo partyzáni František Korbička a Josef Hloušek, kteří padli těsně před osvobozením. Válka si vyžádala řadu životů, ať už v důsledku přímých represí, bojů nebo nucených prací. Po válce se obec proměnila i kvůli příchodu nových obyvatel z vysídlených oblastí.


A pak dny, které od začátku roku do 8. května nám trvaly tak nekonečně dlouho – letěly doslova jako voda při práci na odstraňování škod napáchaných válkou. Vždyť od svítání do setmění zdál se každý den tak krátký...
=== Obřany ===
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Obřanech}}


Léta prošla – zacelily se rány zasazené válkou našeho hospodářství, žijeme krásným, šťastným a radostným životem.
Dne 25. dubna 1945 kolem 16. hodiny tuto městskou část Brna obhlíželi průzkumníci Rudé armády. V tutéž chvíli sovětská vojska postupovala od Obřan, přes Hády k železničnímu mostu přes Svitavu u prvního tunelu. Následně tento most překročili a pokračovali Mlýnským nábřežím a Žleby hlouběji do Obřan. Před 17. hodinou téhož dne dojely sovětské tanky na dolní část Sokolské ulice, zatímco další postupovaly vzhůru Kmochovou a Faulhaberovou. Před osmou hodinou večerní Rudá armáda obsadila i návrší nad Bílovickou ulicí, čímž byly Obřany zcela osvobozeny. Během osvobození Obřan padlo 65 Rudoarmějců.


Nikdy však nezacelí se v našich srdcích bolest nad ztrátou tolika životů našich sovětských bratří, kteří přišli včas – a obětovali své životy za to, abychom my mohli žít.
=== Olomučany ===
S kytičkou v ruce přistupujeme k Vašim hrobům 9. května.
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Olomučanech}}
Bratři po krvi, bratři myšlením, bratři srdcem – máme Vás rádi!
 
Konečný (Směr, 8. května 1959)
Na jaře 1945 se v Olomučanech nacházeli nejen místní obyvatelé, ale i lidé vystěhovaní kvůli vojenské střelnici u Vyškova a rodiny z Brna. V obci byli ubytovaní němečtí vojáci, kteří střežili sovětské zajatce. Sedmnáctého dubna vypukla panika kvůli domnělému shromažďování mužů, kteří byli později využiti k zakopávání mrtvých koní v Babicích.
</blockquote>
 
Koncem dubna dorazilo do obce velké množství německého vojska. Byla rozmístěna děla, probíhalo bombardování – zejména 24. a 26. dubna, kdy přišli o život dva lidé. V obci narůstala nervozita a časté byly přesuny mladých a vyčerpaných vojáků směrem na babickou frontu.


Následující dny po 8. květnu již započaly odklizovací a obnovovací práce. Dne 8. června byla zvolena osazenstvem nové definitivní závodní rada. Předsedou byl zvolen Josef Řehák, soustružník. Národním správcem závodu jmenován inž. Václav Beneš. Závod též vyzval bývalé zaměstnance, aby do 23. června ohlásili všechny závažné stížnosti, týkající se trestních nebo odsouzeníhodných protinárodních nebo protisociálních činů zaměstnanců továrny za doby okupace či před ní.
Po zprávě o Hitlerově smrti se situace vyostřila. Sedmého května Sověti shodili letáky s výzvou ke kapitulaci. Němci začali pálit dokumenty a popravili pět vlastních dezertérů i sovětského zajatce. Osmého května večer začal ústup z Olomučan, který trval celou noc. Ráno devátého května vyhodili most u ČKD.


V továrně byl stanoven termín 16. června, kdy se mohou zaměstnanci přihlásit u zaměstnavatele. Ti kteří tak neučinili, byli považováni za propuštěné. Přihlášeným zaměstnancům byla vyrovnána přetržka v nemocničním pojištění.
Téhož odpoledne dorazil do obce první sovětský voják, následovaný dalšími i rumunskými jednotkami. Konala se slavnost s hudbou a průvodem. Válka v Olomučanech tím skončila. Obec zaplatila vysokou daň – tři občané zemřeli v koncentračních táborech, jedna žena byla zastřelena gestapem a mnozí se domů vrátili těžce poznamenaní.


V Adamově na počest osvobození byl vybudován [[Rudoarmějec (Adamov)|památník osvoboditelům]]. [[Památník padlých adamovských občanů|Památník obětem první světové války]] byl doplněn o dvě jména zemřelých i v této válce. Nakonec byl odhalen i [[Pomník padlých strojírenských zaměstnanců|památník zemřelým zaměstnancům adamovského závodu]].
=== Kanice ===
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Kanicích}}


=== Obřany ===
V lesích v okolí Kanic operovaly od února 1945 partyzánské skupiny – sovětská skupina Jermak a československá skupina Wolfram. Z Kanic s nimi úzce spolupracoval František Polák, který předával informace o německých vojenských přesunech. Spolu s Františkem Rouchalem, který utekl z nucených prací, navázali kontakt s partyzány. Při nešťastné akci u hájenky na Lhotkách byl František Polák těžce zraněn. Rouchal ho dopravil do Bukovinky a následně domů do Kanic ukrytého v dřevěné bedně. Přes veškerou lékařskou péči František Polák 16. dubna zemřel. Je pochován na kanickém hřbitově a připomíná ho pamětní deska na rodném domě. Jeho příběh byl popsán v brožuře Dagmar Stryjové Dávno zapomenutý příběh z konce války.
Dne 25. dubna 1945 kolem 16. hodiny tuto městskou část Brna obhlíželi průzkumníci Rudé armády. V tutéž chvíli sovětská vojska postupovala od Obřan, přes Hády k železničnímu mostu přes Svitavu u prvního tunelu. Následně tento most překročili a pokračovali Mlýnským nábřežím a Žleby hlouběji do Obřan. Před 17. hodinou téhož dne dojely sovětské tanky na dolní část Sokolské ulice, zatímco další postupovaly vzhůru Kmochovou a Faulhaberovou. Před osmou hodinou večerní Rudá armáda obsadila i návrší nad Bílovickou ulicí, čímž byly Obřany zcela osvobozeny. Během osvobození Obřan padlo 65 Rudoarmějců.
 
Na konci dubna 1945 se k obci přiblížila fronta. Německé jednotky obsadily školu i další budovy a nařídily místním mužům kopat zákopy. Vzápětí zahájili Sověti dělostřelecký útok, který přiměl Němce k ústupu. Následující den se bojovalo v Kaničkách. Dne 30. dubna zaútočilo na Kanice šest sovětských letadel, která způsobila rozsáhlé škody – shořelo osm domů a stodol. Prvního května dorazil předvoj Rudé armády, ale boje pokračovaly ještě dva dny, než byli Němci zatlačeni k Babicím. Při cestě z Babic do Kanic zahynul Jan Šnajdr. Po válce byla zřízena komise pro škody a obnovu, byly odstraněny nevybuchlé bomby, vyčištěna škola a zajištěn majetek, včetně zařízení firmy Hans Fodor.
 
=== Jedovnice ===
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Jedovnicích}}
 
V květnu 1938 byli do Blanska svoláni záložníci starší čtyřiceti let, mezi nimiž bylo 80 mužů z Jedovnic, aby se zúčastnili výcviku se zbraněmi. Napětí rostlo, až vyvrcholilo vyhlášením částečné mobilizace v květnu a všeobecné mobilizace 23. září. Do války bylo z Jedovnic povoláno více než 150 mužů. Po Mnichovské dohodě přišlo zklamání, zavedlo se zatemnění, přídělový systém a byly zrušeny všechny spolky i politické strany. Obec čelila hrozbě vystěhování v rámci plánované německé kolonizace Drahanské vrchoviny – nakonec se ale podařilo vyjednat vystěhování pouze části obce, k němuž nikdy nedošlo.


=== Bílovice nad Svitavou ===
Za války byla obec pod dohledem německé správy. Někteří občané byli odvlečeni do koncentračních táborů, jiní nasazeni na nucené práce v Říši. Postupně se zformovala odbojová skupina pod vedením Dalibora Dorna a Aloise Kučery, která sbírala informace o vojenském pohybu, zajišťovala zbraně a spojení s odbojem na Vyškovsku. V obci se stavěly tankové zábrany, přebývali zde zajatci i německé jednotky. V dubnu 1945 obec několikrát bombardovala Rudá armáda, přičemž byly zničeny domy i životy civilistů, lidé hledali útočiště ve sklepích i okolní přírodě.
Německá armáda ustupovala od Brna svitavským údolím, v Bílovicích nad Svitavou již v dubnu 1945 byly vytvořeny tři zátarasy, které neumožňovaly průjezd armády z Bílovic do Řicmanic. První byla v údolí Kuního potoka u Myslivny Lišky Bystroušky. Druhá stála na silnici mezi Sokolovnou a kapličkou. Třetí pak stála přímo na silnici vedoucí z Bílovic do Řicmanic.
Přímo do Bílovic se začali stahovat brněnští obyvatelé, kteří tu nacházeli úkryt před bombami, které dopadaly na jejich město. Samotní bílovičtí si začali v okolních lesích (Čertovka, vodovodní tunel u ozdravovny apod.) stavět zemljamky, které se při nejhorším chystali obsadit.
Mezi 23. a 25. dubnem byly vyhozeny do povětří železniční mosty mezi Brnem a Bílovicemi. Od 23. do 25. dubna projížděla Bílovicemi německá armáda do Brna. 25. dubna došlo k prvnímu bombardování v Bílovicích, letci shazovali pumy na zmíněnou německou kolonu. Následující den začala sovětská armáda od Hádů odstřelovat prostor Bílovic. Toto odstřelování pokračovalo do 29. dubna. Při tomto odstřelování zemřelo 11 lidí a třetina budov byla poškozena.


Při dělostřeleckém odstřelování byl 29. dubna zasažen zaminovaný most u Sokolovny. Tento vyletěl do povětří.
Když se rozšířila zpráva o kapitulaci Německa, občané vyhlíželi konec války. Dne 8. května 1945 dorazil do obce čs. důstojník s potvrzením o kapitulaci a byl ustaven revoluční národní výbor. V noci na 9. května byly vyhozeny mosty u rybníků, poslední německé jednotky odjely a do Jedovnic dorazili první sovětští vojáci. Vítali je občané s nadšením, jako osvoboditele. O týden později se konala slavnostní schůze, na níž bylo zvoleno nové vedení obce. Jedovnice tak vstoupily do nové etapy – ve znamení svobody a naděje.


Večer tentýž den začali Němci rychlý ústup na Adamov. Od půlnoci začala půlhodinová palba ruských dělostřelců na Bílovice. Ve tři hodiny se v obci objevil první ruský tank. V pondělí 30. dubna procházely obcí vyčišťovací jednotky.
=== Křtiny ===
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války ve Křtinách}}


Po příchodu sovětských jednotek do obce začalo obec naopak od Babic postřelovat německé dělostřelectvo.
V závěru druhé světové války se fronta držela v oblasti Křtin asi čtrnáct dní. Dne 25.dubna 1945 bylo v důsledku krátkého náletu poničeno několik budov, včetně kostelního ambitu, který v té době sloužil jako hrobka pánů z Bubna a Litic. Poškozené ostatky z hrobky byly poté uloženy v kryptě pod podlahou kaple Svaté Anny. K osvobození Křtin tak došlo až 9. května. Během osvobozovacích bojů zahynulo v důsledku střelby a bombardování 14 křtinských obyvatel.


=== Babice nad Svitavou ===
=== Lelekovice ===
Fronta se u Babic zastavila dne 1. května 1945 večer. Osvobození obce proběhlo teprve 9. května v 5 hodin ráno. V předchozích bojích padlo 13 rudoarmějců a 9 příslušníků rumunské armády. Rudá armáda následně pokračovala do Adamova.
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Lelekovicích}}


=== Blansko ===
Po okupaci Československa nacistickým Německem dne 15. března 1939 se začal nad obyvatelstvem utahovat dohled a kontrola. V listopadu 1942 byli v rámci tzv. totálního nasazení povoláni někteří mladí muži a ženy narození v letech 1921 a 1922 na nucené práce do Německa.
Od února 1945 byly ve městě zřizovány uliční zátarasy. Ohlašování leteckých útoků se stupňovalo, od 13. dubna se nevyučovalo. V následujícím měsíci se Blansko dostalo do válečného pásma, v budově měšťanské školy byl zřízen německý lazaret, na školním hřišti byla sanitní autokolona. Jižní okraj města Němci začali opevňovat.


Dne 25. dubna v 18:15 započalo spojenecké bombardování Blanska. Bombardování trvalo jen několik minut, avšak následky byly zničující. Celkem 126 domů bylo poškozeno, 6 jich bylo zničeno úplně a o život přišlo 22 obyvatel. Z městských škol byly poškozeny budovy radnice, městského dvora, poštovní úřad a školní budovy. Velké poškození zaznamenala i továrna firmy Ježek. Ústup německých vojsk začal 7. května, přes Blansko ustupovaly jednotky od Brna a pokračovaly na sever.
V průběhu druhé světové války bylo z obce zatčeno pět mužů. Dva z nich byli propuštěni, další tři se dočkali osvobození ve vězení či koncentračním táboře. Vojtěch Obruča byl osvobozen 9. května 1945 v koncentračním táboře Zwickau, Emanuel Novotný o několik dní dříve, 29. dubna 1945, během pochodu smrti u Ambergu, a Karel Pánek přežil internaci v koncentračním táboře Buchenwald.


Na Starohraběcí huti zůstala jednotka o dvanácti mužích, ti později vyhodili do vzduchu most přes Punkvu, následně vyhodili i most v Blansku. V půl 11 dopoledne 9. května 1945 Němci zničili dva železobetonové mosty přes Svitavu - u nádraží a u zastávky. Železniční most vlečky Ježkovy továrny byl taktéž podminován, ale díky odvážnému činu Karla Musila, který nálože zneškodnil, byl most zachráněn.
Ačkoliv bylo Brno, vzdálené jen několik kilometrů, osvobozeno Rudou armádou již 26. dubna 1945, Lelekovice na osvobození ještě čekaly. Fronta se na čtrnáct dní zastavila na linii Řečkovice – Rozdrojovice – Veverská Bítýška. Obec obsadila německá vojska a Rudá armáda tak zahájila dělostřelecké ostřelování z pozic u Řečkovic a později i od Ivanovic. Během těchto bojů zahynul občan Josef Dráža a tři lidé z Brna, kteří v Lelekovicích hledali úkryt před frontou. Zraněna byla také místní obyvatelka Anna Drápalová. Německá armáda odpovídala palbou z úpatí Babího lomu, z oblasti Plástek, z míst za Nedozrálovou zahradou, z dnešního prostoru firmy Apex a ze zákopů na Strážné.


O půl hodiny později do města vstoupila sovětská armáda, která pronikla od Vyškova Rakoveckým údolím do Jedovnic a dále do Blanska. Občané provizorně během dvou hodin opravili most u železniční zastávky.
Při ústupu německých jednotek najelo vozidlo na vlastní miny před domem pana Brýdla č. 188 – tedy v místech, kde se dnes nachází přestupní uzel. Výbuch usmrtil jedenáct německých vojáků a dům byl částečně zničen.


=== Olomučany ===
Večer 8. května 1945 německé jednotky obec vyklidily. Ráno následujícího dne však ještě vyhodily do vzduchu most u nádraží v České. Krátce po deváté hodině dorazily do Lelekovic od Jehnic a Ořešína osvobozenecké jednotky rumunské armády.
Dne 9. května 1945 přišla do obce Rudá armáda z Křtinského údolí. Občané šli vojákům naproti a pomáhali jim při odstraňování zátarasů v údolí.


=== Křtiny ===
Po silnici směrem na Kuřim a Lipůvku táhly kolony Rudé armády, opačným směrem pak proudily zástupy německých zajatců.
V závěru druhé světové války se fronta držela v oblasti Křtin asi čtrnáct dní. Dne 25.dubna 1945 bylo v důsledku krátkého náletu poničeno několik budov, včetně kostelního ambitu, který v té době sloužil jako hrobka pánů z Bubna a Litic. Poškozené ostatky z hrobky byly poté uloženy v kryptě pod podlahou kaple Svaté Anny. K osvobození Křtin tak došlo až 9. května. Během osvobozovacích bojů zahynulo v důsledku střelby a bombardování 14 křtinských obyvatel.


=== Lipůvka ===
=== Lipůvka ===
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Lipůvce}}
Německé jednotky plánovaly zřídit v Lipůvce poslední obranný bod, aby zdržely postup Rudé armády. Sovětské velení však vyslalo tři parlamentáře k vyjednávání, čímž zabránilo zničení obce. Tuto událost připomíná pamětní deska v Lipůvce.
Německé jednotky plánovaly zřídit v Lipůvce poslední obranný bod, aby zdržely postup Rudé armády. Sovětské velení však vyslalo tři parlamentáře k vyjednávání, čímž zabránilo zničení obce. Tuto událost připomíná pamětní deska v Lipůvce.
=== Soběšice ===
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Soběšicích}}
Po obsazení Československa nacisty dorazily do Soběšic německé jednotky, které zde zřídily štáb, lazaret a obsadily sokolovnu. V době Heydrichiády v květnu 1942 obec obklíčili příslušníci SS a na základě udání zatkli a odvezli do koncentračních táborů několik místních občanů. V obci působila i odbojová skupina Obrany národa, která pořádala tajná setkání a pomáhala pronásledovaným rodinám.
V únoru 1945 dorazili do Soběšic partyzáni a došlo ke shozu zbraní pro odboj. Zásoby byly zčásti rozebrány obyvateli, část byla předána partyzánům. Gestapo se o akci dozvědělo a zabavilo velké množství výzbroje. V dubnu byly Soběšice opevněny nacistickou armádou, která zde vytvořila tři obranné linie. Rudá armáda postupovala od Husovic a Králova Pole, ale narazila na tuhý odpor. Boje se vyostřily, obec byla bombardována a došlo k těžkým ztrátám.
Soběšice byly osvobozeny začátkem května 1945, bojovalo se zde až do 3. května. Padlo 54 sovětských vojáků. Po odchodu Němců provedla rumunská armáda čistky v okolních lesích. Z 317 domů v obci zůstalo nepoškozených pouze 17, což z ní učinilo jednu z nejvíce zasažených vesnic na Moravě.
=== Svinošice ===
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války ve Svinošicích}}
Na jaře 1945, po leteckém náletu na Brno, se část obyvatel rozhodla kvůli obavám z dalšího bombardování a blížící se fronty opustit obec a ukrýt se v okolních lesích. Vedení evakuace převzal František Rytíř, který určil vhodná místa k úkrytu v lokalitách Křížová alej, Boučiní a Kámen. Postaveny byly provizorní přístřešky pro lidi i dobytek, vznikla tzv. „nová osada Svinošice“. Pobyt v lesích trval téměř tři týdny a obyvatelé čelili i nepříznivému počasí.
V samotné obci zůstala jen část mužů. Ve statku č. p. 15 byl zřízen provizorní lazaret, kde se ošetřovali ranění vojáci. Německé jednotky se střídaly s Vlasovci, situace byla napjatá, ale větších škod obec ušetřena. Krátce před osvobozením se německé jednotky stahovaly, ničily dokumenty a opouštěly obec směrem k západu.
Ráno 9. května 1945 dorazila do obce Rudá armáda, vítána obyvateli s vlajkami a pohoštěním. Přes obec prošly také rumunské jednotky. Ve stejném roce byla v září odhalena pamětní deska řídícímu učiteli Bohumilu Vařílkovi, který byl v roce 1941 zatčen gestapem a následující rok zemřel v koncentračním táboře Mauthausen.
=== Šebrov-Kateřina ===
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Šebrov-Kateřině}}
V Šebrově vyhodila ustupující armáda dne 9. května 1945 v 15 hodin do vzduchu most. V následné přestřelce padli dva sovětští vojáci. Pohřbeni byli v Brně.


=== Útěchov ===
=== Útěchov ===
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Útěchově}}
Obec byla osvobozena 9. května 1945. Při bojích padl jeden sovětský voják.
Obec byla osvobozena 9. května 1945. Při bojích padl jeden sovětský voják.


=== Vranov ===
=== Vranov ===
Obec obsadili němečtí vojáci, před koncem války začalo taktéž bombardování. Mrtví němečtí vojáci se pochovávali u hřbitovní zdi. Několik set lidí, především i z okolí, se schovávalo v rozsáhlých sklepeních fary. Mnozí další utekli do lesů.
{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války ve Vranově}}
 
V dubnu 1945 dorazily do Vranova stovky uprchlíků z Brna a okolí. Někteří se uchýlili i do knížecí hrobky nebo na faru. Zároveň obec obsadili příslušníci německé divize „Hirsch“, kteří svévolně zabírali domy. Děla rozmístěná za vesnicí brzy objevilo sovětské letectvo, a tak musela být přesunuta. Ve škole vznikl lazaret, kde byli ošetřováni ranění z okolních bojů, 24 z nich zde zemřelo.
 
Obyvatelé čelili nedostatku potravin, elektřiny i neustálému nebezpečí. Bombardování 27. dubna přineslo nejtragičtější chvíle – jedna bomba zasáhla dům Františka Opletala a zabila jedenáct žen a malé dítě. Následkem útoků se někteří obyvatelé ukryli v lesích, kde si stavěli přístřešky.
 
V dalších dnech došlo ke granátovým útokům a 3. května zemřeli další tři lidé. Německá armáda se postupně stahovala, ničila vše, co nemohla odvézt, a pokusila se zablokovat silnice podminovanými stromy. Nakonec 9. května dorazily do Vranova sovětské a rumunské jednotky. Během jejich příchodu padl neznámý sovětský voják – na místě jeho smrti dnes stojí památník.
 
Vranov byl ušetřen velkých bojů, ale i tak obyvatelé zažili strach, chaos a ztráty. Po válce se ustavil místní národní výbor, začalo se s obnovou. V obci působila Revoluční garda, procházely tudy kolony osvobozených i navrátilců.


== Zdroje ==
== Zdroje ==
Řádek 124: Řádek 158:
* VALÁŠEK, Hubert. ''Adamov v boji proti fašismu a za vítězství čs. pracujícího lidu nad buržoazní reakcí''. Adamov: Historicko-vlastivědný kroužek ZK-ROH, 1985. s. 14–16.
* VALÁŠEK, Hubert. ''Adamov v boji proti fašismu a za vítězství čs. pracujícího lidu nad buržoazní reakcí''. Adamov: Historicko-vlastivědný kroužek ZK-ROH, 1985. s. 14–16.
* VALÁŠEK, Hubert a MARIÁNKOVÁ, Julie. ''Dějiny adamovských železáren a strojíren v letech 1905-1945''. Brno: Blok, 1987. s. 117-121.
* VALÁŠEK, Hubert a MARIÁNKOVÁ, Julie. ''Dějiny adamovských železáren a strojíren v letech 1905-1945''. Brno: Blok, 1987. s. 117-121.
* ČAPKA, František a kol. ''Křtiny a okolí''. Křtiny: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Místní národní výbor ve Křtinách, 1987. s. 109–117.
* BARTOŠ, Ladislav a Václav PEŠA. ''Z minulosti Brna-Soběšic''. Brno: Archiv města Brna, 1989, s. 156. Dostupné také z: [https://ndk.cz/uuid/uuid:57aa8965-e488-4ea0-92b1-1d908e4c1909].
* SKOUPÝ, Jiří. Na závěr válečných let vzpomíná pan Jiří Skoupý v ''Zpravodaj Vranov'', 2005, č. 2. Vranov: zastupitelstvo obce Vranov. s. 3-7.
* BUŠ, Ondřej. ''Blanensko v letech 1938-1945''. Brno: Bakalářská práce, 2009. s. 20-22.
* BUŠ, Ondřej. ''Blanensko v letech 1938-1945''. Brno: Bakalářská práce, 2009. s. 20-22.
* Přednáška a beseda k osvobození obce Bílovice nad Svitavou. Dostupné on-line.
* RAŠKOVÁ. Závěr 2. sv. války v  obci v ''Olomučanský zpravodaj'', 2015. Brno: Obecní úřad Olomučany. s. 1.
* Přednáška a beseda k osvobození obce Bílovice nad Svitavou. Dostupné z: [https://youtu.be/l3KexyY3HTM?si=ETVGsfytJsY-vBW-].


[[Kategorie:Druhá světová válka]]
[[Kategorie:Druhá světová válka]]

Aktuální verze z 7. 5. 2025, 07:19

Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst na Wikimedia Commons a přidat do článku.

Druhá světová válka byl největší válečný konflikt v dějinách lidstva. V Evropě trval od 1. září 1939 do 8. května 1945.

Průběh

Adamov

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Adamově.

Ještě před válkou se Adamov stal strategickým místem kvůli výrobě vojenské techniky. Po vzniku Protektorátu byla místní strojírna začleněna do koncernu Reichswerke Hermann Göring. V roce 1943 začala výstavba nových hal, ale kvůli průtahům se výroba do konce války nerozjela. Město bylo většinu války ušetřeno přímých bojů, i když několikrát hrozily nálety. Rudá armáda se nakonec rozhodla oblast obejít.

Na jaře 1945 došlo k postupnému rozkladu německé moci. Němečtí civilisté a vojáci vyklidili závod a odvezli zásoby. Opuštěný areál se stal terčem rabování obyvatel z okolí. Stroje i vybavení byly rozebrány, haly zpustošeny a část zařízení zničena výbušninami. Rabování a destrukce závodu jsou popisovány jako chaotické a demoralizující.

Počátkem května přišly do Adamova německé jednotky ustupující od Brna. Obec zažila několik náletů, při jednom z nich byla smrtelně poraněna i jediná civilní oběť, František Macháček. Dne 9. května do obce dorazili první vojáci Rudé armády. Okamžitě začínají práce na obnově – obyvatelé pomáhali s opravou železničního mostu, aby mohla vojska postupovat dál.

Po osvobození začala obnova závodu i celé obce. Byli jmenováni noví vedoucí pracovníci a bývalí zaměstnanci vyzváni k návratu.

Babice nad Svitavou

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Babicích nad Svitavou.

Na konci dubna 1945 se Babice staly dějištěm intenzivních bojů mezi ustupujícími německými jednotkami a postupující Rudou armádou. Němci začali podminovávat mosty a 20. dubna byl zastřelen mladý sedlák Josef Beránek. Obec zažila několik náletů sovětského letectva, při jednom z nich byl u Babic sestřelen sovětský pilot poručík Menšikov. Boje postupně nabíraly na intenzitě, vrcholem byla ofenziva Rudé armády, která začala 2. května. Těžké boje si vyžádaly oběti mezi civilisty i vojáky a několik domů bylo zničeno či zapáleno.

Noc z 8. na 9. května přinesla poslední prudký dělostřelecký střet, při němž padli další rumunští vojáci a některé domy byly zničeny. Krátce před půlnocí začaly německé jednotky ustupovat a ráno 9. května dorazily do obce sovětské a rumunské jednotky. Celkem padlo 19 sovětských a 3 rumunští vojáci, kteří byli pohřbeni u pomníku zřízeného v roce 1945.

Tragédie však Babice zasáhly i po válce. Dne 24. května zahynula Marie Mokrá při odminování a v prosinci 1956 byli výbuchem munice usmrceni dva chlapci. Jejich památku připomíná památník z roku 2021. V roce 2005 bylo na pomník obětem první světové války přidáno jedenáct jmen babických občanů, kteří přišli o život při osvobozování obce.

Bílovice nad Svitavou

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Bílovicích nad Svitavou.

Německá armáda ustupovala od Brna svitavským údolím, v Bílovicích nad Svitavou již v dubnu 1945 byly vytvořeny tři zátarasy, které neumožňovaly průjezd armády z Bílovic do Řicmanic. První byla v údolí Kuního potoka u Myslivny Lišky Bystroušky. Druhá stála na silnici mezi Sokolovnou a kapličkou. Třetí pak stála přímo na silnici vedoucí z Bílovic do Řicmanic. Přímo do Bílovic se začali stahovat brněnští obyvatelé, kteří tu nacházeli úkryt před bombami, které dopadaly na jejich město. Samotní bílovičtí si začali v okolních lesích (Čertovka, vodovodní tunel u ozdravovny apod.) stavět zemljamky, které se při nejhorším chystali obsadit. Mezi 23. a 25. dubnem byly vyhozeny do povětří železniční mosty mezi Brnem a Bílovicemi. Od 23. do 25. dubna projížděla Bílovicemi německá armáda do Brna. 25. dubna došlo k prvnímu bombardování v Bílovicích, letci shazovali pumy na zmíněnou německou kolonu. Následující den začala sovětská armáda od Hádů odstřelovat prostor Bílovic. Toto odstřelování pokračovalo do 29. dubna. Při tomto odstřelování zemřelo 11 lidí a třetina budov byla poškozena.

Při dělostřeleckém odstřelování byl 29. dubna zasažen zaminovaný most u Sokolovny. Tento vyletěl do povětří.

Večer tentýž den začali Němci rychlý ústup na Adamov. Od půlnoci začala půlhodinová palba ruských dělostřelců na Bílovice. Ve tři hodiny se v obci objevil první ruský tank. V pondělí 30. dubna procházely obcí vyčišťovací jednotky.

Po příchodu sovětských jednotek do obce začalo obec naopak od Babic postřelovat německé dělostřelectvo.

Blansko

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Blansku.

Od února 1945 byly ve městě zřizovány uliční zátarasy. Ohlašování leteckých útoků se stupňovalo, od 13. dubna se nevyučovalo. V následujícím měsíci se Blansko dostalo do válečného pásma, v budově měšťanské školy byl zřízen německý lazaret, na školním hřišti byla sanitní autokolona. Jižní okraj města Němci začali opevňovat.

Dne 25. dubna v 18:15 započalo spojenecké bombardování Blanska. Bombardování trvalo jen několik minut, avšak následky byly zničující. Celkem 126 domů bylo poškozeno, 6 jich bylo zničeno úplně a o život přišlo 22 obyvatel. Z městských škol byly poškozeny budovy radnice, městského dvora, poštovní úřad a školní budovy. Velké poškození zaznamenala i továrna firmy Ježek. Ústup německých vojsk začal 7. května, přes Blansko ustupovaly jednotky od Brna a pokračovaly na sever.

Na Starohraběcí huti zůstala jednotka o dvanácti mužích, ti později vyhodili do vzduchu most přes Punkvu, následně vyhodili i most v Blansku. V půl 11 dopoledne 9. května 1945 Němci zničili dva železobetonové mosty přes Svitavu - u nádraží a u zastávky. Železniční most vlečky Ježkovy továrny byl taktéž podminován, ale díky odvážnému činu Karla Musila, který nálože zneškodnil, byl most zachráněn.

O půl hodiny později do města vstoupila sovětská armáda, která pronikla od Vyškova Rakoveckým údolím do Jedovnic a dále do Blanska. Občané provizorně během dvou hodin opravili most u železniční zastávky.

Habrůvka

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Habrůvce.

Během druhé světové války se život v Habrůvce dramaticky proměnil. Po mobilizaci v roce 1938 narukovalo asi 20 mužů, zatímco ostatní zůstali v průmyslových závodech. Po okupaci byla rozpuštěna většina politických i spolkových aktivit, včetně Sokola, a nastala silná germanizace a tlak na pracovní výkonnost ve prospěch Německa. Několik obyvatel bylo nasazeno na nucené práce, jiní se zapojili do odboje. V roce 1942 vznikl kulturní spolek Rozkvět, který tajně podporoval národní uvědomění a vzdoroval okupantům.

Místní se většinou chovali statečně a solidárně – bez udání, s důvěrou v sousedy i v odboj. Významnou roli sehrál řídící učitel Bohuslav Jagoš, který pomáhal obyvatelům i v době velkého nebezpečí. Do odboje se zapojili i další, například Oldřich Opletal nebo partyzáni František Korbička a Josef Hloušek, kteří padli těsně před osvobozením. Válka si vyžádala řadu životů, ať už v důsledku přímých represí, bojů nebo nucených prací. Po válce se obec proměnila i kvůli příchodu nových obyvatel z vysídlených oblastí.

Obřany

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Obřanech.

Dne 25. dubna 1945 kolem 16. hodiny tuto městskou část Brna obhlíželi průzkumníci Rudé armády. V tutéž chvíli sovětská vojska postupovala od Obřan, přes Hády k železničnímu mostu přes Svitavu u prvního tunelu. Následně tento most překročili a pokračovali Mlýnským nábřežím a Žleby hlouběji do Obřan. Před 17. hodinou téhož dne dojely sovětské tanky na dolní část Sokolské ulice, zatímco další postupovaly vzhůru Kmochovou a Faulhaberovou. Před osmou hodinou večerní Rudá armáda obsadila i návrší nad Bílovickou ulicí, čímž byly Obřany zcela osvobozeny. Během osvobození Obřan padlo 65 Rudoarmějců.

Olomučany

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Olomučanech.

Na jaře 1945 se v Olomučanech nacházeli nejen místní obyvatelé, ale i lidé vystěhovaní kvůli vojenské střelnici u Vyškova a rodiny z Brna. V obci byli ubytovaní němečtí vojáci, kteří střežili sovětské zajatce. Sedmnáctého dubna vypukla panika kvůli domnělému shromažďování mužů, kteří byli později využiti k zakopávání mrtvých koní v Babicích.

Koncem dubna dorazilo do obce velké množství německého vojska. Byla rozmístěna děla, probíhalo bombardování – zejména 24. a 26. dubna, kdy přišli o život dva lidé. V obci narůstala nervozita a časté byly přesuny mladých a vyčerpaných vojáků směrem na babickou frontu.

Po zprávě o Hitlerově smrti se situace vyostřila. Sedmého května Sověti shodili letáky s výzvou ke kapitulaci. Němci začali pálit dokumenty a popravili pět vlastních dezertérů i sovětského zajatce. Osmého května večer začal ústup z Olomučan, který trval celou noc. Ráno devátého května vyhodili most u ČKD.

Téhož odpoledne dorazil do obce první sovětský voják, následovaný dalšími i rumunskými jednotkami. Konala se slavnost s hudbou a průvodem. Válka v Olomučanech tím skončila. Obec zaplatila vysokou daň – tři občané zemřeli v koncentračních táborech, jedna žena byla zastřelena gestapem a mnozí se domů vrátili těžce poznamenaní.

Kanice

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Kanicích.

V lesích v okolí Kanic operovaly od února 1945 partyzánské skupiny – sovětská skupina Jermak a československá skupina Wolfram. Z Kanic s nimi úzce spolupracoval František Polák, který předával informace o německých vojenských přesunech. Spolu s Františkem Rouchalem, který utekl z nucených prací, navázali kontakt s partyzány. Při nešťastné akci u hájenky na Lhotkách byl František Polák těžce zraněn. Rouchal ho dopravil do Bukovinky a následně domů do Kanic ukrytého v dřevěné bedně. Přes veškerou lékařskou péči František Polák 16. dubna zemřel. Je pochován na kanickém hřbitově a připomíná ho pamětní deska na rodném domě. Jeho příběh byl popsán v brožuře Dagmar Stryjové Dávno zapomenutý příběh z konce války.

Na konci dubna 1945 se k obci přiblížila fronta. Německé jednotky obsadily školu i další budovy a nařídily místním mužům kopat zákopy. Vzápětí zahájili Sověti dělostřelecký útok, který přiměl Němce k ústupu. Následující den se bojovalo v Kaničkách. Dne 30. dubna zaútočilo na Kanice šest sovětských letadel, která způsobila rozsáhlé škody – shořelo osm domů a stodol. Prvního května dorazil předvoj Rudé armády, ale boje pokračovaly ještě dva dny, než byli Němci zatlačeni k Babicím. Při cestě z Babic do Kanic zahynul Jan Šnajdr. Po válce byla zřízena komise pro škody a obnovu, byly odstraněny nevybuchlé bomby, vyčištěna škola a zajištěn majetek, včetně zařízení firmy Hans Fodor.

Jedovnice

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Jedovnicích.

V květnu 1938 byli do Blanska svoláni záložníci starší čtyřiceti let, mezi nimiž bylo 80 mužů z Jedovnic, aby se zúčastnili výcviku se zbraněmi. Napětí rostlo, až vyvrcholilo vyhlášením částečné mobilizace v květnu a všeobecné mobilizace 23. září. Do války bylo z Jedovnic povoláno více než 150 mužů. Po Mnichovské dohodě přišlo zklamání, zavedlo se zatemnění, přídělový systém a byly zrušeny všechny spolky i politické strany. Obec čelila hrozbě vystěhování v rámci plánované německé kolonizace Drahanské vrchoviny – nakonec se ale podařilo vyjednat vystěhování pouze části obce, k němuž nikdy nedošlo.

Za války byla obec pod dohledem německé správy. Někteří občané byli odvlečeni do koncentračních táborů, jiní nasazeni na nucené práce v Říši. Postupně se zformovala odbojová skupina pod vedením Dalibora Dorna a Aloise Kučery, která sbírala informace o vojenském pohybu, zajišťovala zbraně a spojení s odbojem na Vyškovsku. V obci se stavěly tankové zábrany, přebývali zde zajatci i německé jednotky. V dubnu 1945 obec několikrát bombardovala Rudá armáda, přičemž byly zničeny domy i životy civilistů, lidé hledali útočiště ve sklepích i okolní přírodě.

Když se rozšířila zpráva o kapitulaci Německa, občané vyhlíželi konec války. Dne 8. května 1945 dorazil do obce čs. důstojník s potvrzením o kapitulaci a byl ustaven revoluční národní výbor. V noci na 9. května byly vyhozeny mosty u rybníků, poslední německé jednotky odjely a do Jedovnic dorazili první sovětští vojáci. Vítali je občané s nadšením, jako osvoboditele. O týden později se konala slavnostní schůze, na níž bylo zvoleno nové vedení obce. Jedovnice tak vstoupily do nové etapy – ve znamení svobody a naděje.

Křtiny

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války ve Křtinách.

V závěru druhé světové války se fronta držela v oblasti Křtin asi čtrnáct dní. Dne 25.dubna 1945 bylo v důsledku krátkého náletu poničeno několik budov, včetně kostelního ambitu, který v té době sloužil jako hrobka pánů z Bubna a Litic. Poškozené ostatky z hrobky byly poté uloženy v kryptě pod podlahou kaple Svaté Anny. K osvobození Křtin tak došlo až 9. května. Během osvobozovacích bojů zahynulo v důsledku střelby a bombardování 14 křtinských obyvatel.

Lelekovice

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Lelekovicích.

Po okupaci Československa nacistickým Německem dne 15. března 1939 se začal nad obyvatelstvem utahovat dohled a kontrola. V listopadu 1942 byli v rámci tzv. totálního nasazení povoláni někteří mladí muži a ženy narození v letech 1921 a 1922 na nucené práce do Německa.

V průběhu druhé světové války bylo z obce zatčeno pět mužů. Dva z nich byli propuštěni, další tři se dočkali osvobození ve vězení či koncentračním táboře. Vojtěch Obruča byl osvobozen 9. května 1945 v koncentračním táboře Zwickau, Emanuel Novotný o několik dní dříve, 29. dubna 1945, během pochodu smrti u Ambergu, a Karel Pánek přežil internaci v koncentračním táboře Buchenwald.

Ačkoliv bylo Brno, vzdálené jen několik kilometrů, osvobozeno Rudou armádou již 26. dubna 1945, Lelekovice na osvobození ještě čekaly. Fronta se na čtrnáct dní zastavila na linii Řečkovice – Rozdrojovice – Veverská Bítýška. Obec obsadila německá vojska a Rudá armáda tak zahájila dělostřelecké ostřelování z pozic u Řečkovic a později i od Ivanovic. Během těchto bojů zahynul občan Josef Dráža a tři lidé z Brna, kteří v Lelekovicích hledali úkryt před frontou. Zraněna byla také místní obyvatelka Anna Drápalová. Německá armáda odpovídala palbou z úpatí Babího lomu, z oblasti Plástek, z míst za Nedozrálovou zahradou, z dnešního prostoru firmy Apex a ze zákopů na Strážné.

Při ústupu německých jednotek najelo vozidlo na vlastní miny před domem pana Brýdla č. 188 – tedy v místech, kde se dnes nachází přestupní uzel. Výbuch usmrtil jedenáct německých vojáků a dům byl částečně zničen.

Večer 8. května 1945 německé jednotky obec vyklidily. Ráno následujícího dne však ještě vyhodily do vzduchu most u nádraží v České. Krátce po deváté hodině dorazily do Lelekovic od Jehnic a Ořešína osvobozenecké jednotky rumunské armády.

Po silnici směrem na Kuřim a Lipůvku táhly kolony Rudé armády, opačným směrem pak proudily zástupy německých zajatců.

Lipůvka

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Lipůvce.

Německé jednotky plánovaly zřídit v Lipůvce poslední obranný bod, aby zdržely postup Rudé armády. Sovětské velení však vyslalo tři parlamentáře k vyjednávání, čímž zabránilo zničení obce. Tuto událost připomíná pamětní deska v Lipůvce.

Soběšice

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Soběšicích.

Po obsazení Československa nacisty dorazily do Soběšic německé jednotky, které zde zřídily štáb, lazaret a obsadily sokolovnu. V době Heydrichiády v květnu 1942 obec obklíčili příslušníci SS a na základě udání zatkli a odvezli do koncentračních táborů několik místních občanů. V obci působila i odbojová skupina Obrany národa, která pořádala tajná setkání a pomáhala pronásledovaným rodinám.

V únoru 1945 dorazili do Soběšic partyzáni a došlo ke shozu zbraní pro odboj. Zásoby byly zčásti rozebrány obyvateli, část byla předána partyzánům. Gestapo se o akci dozvědělo a zabavilo velké množství výzbroje. V dubnu byly Soběšice opevněny nacistickou armádou, která zde vytvořila tři obranné linie. Rudá armáda postupovala od Husovic a Králova Pole, ale narazila na tuhý odpor. Boje se vyostřily, obec byla bombardována a došlo k těžkým ztrátám.

Soběšice byly osvobozeny začátkem května 1945, bojovalo se zde až do 3. května. Padlo 54 sovětských vojáků. Po odchodu Němců provedla rumunská armáda čistky v okolních lesích. Z 317 domů v obci zůstalo nepoškozených pouze 17, což z ní učinilo jednu z nejvíce zasažených vesnic na Moravě.

Svinošice

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války ve Svinošicích.

Na jaře 1945, po leteckém náletu na Brno, se část obyvatel rozhodla kvůli obavám z dalšího bombardování a blížící se fronty opustit obec a ukrýt se v okolních lesích. Vedení evakuace převzal František Rytíř, který určil vhodná místa k úkrytu v lokalitách Křížová alej, Boučiní a Kámen. Postaveny byly provizorní přístřešky pro lidi i dobytek, vznikla tzv. „nová osada Svinošice“. Pobyt v lesích trval téměř tři týdny a obyvatelé čelili i nepříznivému počasí.

V samotné obci zůstala jen část mužů. Ve statku č. p. 15 byl zřízen provizorní lazaret, kde se ošetřovali ranění vojáci. Německé jednotky se střídaly s Vlasovci, situace byla napjatá, ale větších škod obec ušetřena. Krátce před osvobozením se německé jednotky stahovaly, ničily dokumenty a opouštěly obec směrem k západu.

Ráno 9. května 1945 dorazila do obce Rudá armáda, vítána obyvateli s vlajkami a pohoštěním. Přes obec prošly také rumunské jednotky. Ve stejném roce byla v září odhalena pamětní deska řídícímu učiteli Bohumilu Vařílkovi, který byl v roce 1941 zatčen gestapem a následující rok zemřel v koncentračním táboře Mauthausen.

Šebrov-Kateřina

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Šebrov-Kateřině.

V Šebrově vyhodila ustupující armáda dne 9. května 1945 v 15 hodin do vzduchu most. V následné přestřelce padli dva sovětští vojáci. Pohřbeni byli v Brně.

Útěchov

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Útěchově.

Obec byla osvobozena 9. května 1945. Při bojích padl jeden sovětský voják.

Vranov

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války ve Vranově.

V dubnu 1945 dorazily do Vranova stovky uprchlíků z Brna a okolí. Někteří se uchýlili i do knížecí hrobky nebo na faru. Zároveň obec obsadili příslušníci německé divize „Hirsch“, kteří svévolně zabírali domy. Děla rozmístěná za vesnicí brzy objevilo sovětské letectvo, a tak musela být přesunuta. Ve škole vznikl lazaret, kde byli ošetřováni ranění z okolních bojů, 24 z nich zde zemřelo.

Obyvatelé čelili nedostatku potravin, elektřiny i neustálému nebezpečí. Bombardování 27. dubna přineslo nejtragičtější chvíle – jedna bomba zasáhla dům Františka Opletala a zabila jedenáct žen a malé dítě. Následkem útoků se někteří obyvatelé ukryli v lesích, kde si stavěli přístřešky.

V dalších dnech došlo ke granátovým útokům a 3. května zemřeli další tři lidé. Německá armáda se postupně stahovala, ničila vše, co nemohla odvézt, a pokusila se zablokovat silnice podminovanými stromy. Nakonec 9. května dorazily do Vranova sovětské a rumunské jednotky. Během jejich příchodu padl neznámý sovětský voják – na místě jeho smrti dnes stojí památník.

Vranov byl ušetřen velkých bojů, ale i tak obyvatelé zažili strach, chaos a ztráty. Po válce se ustavil místní národní výbor, začalo se s obnovou. V obci působila Revoluční garda, procházely tudy kolony osvobozených i navrátilců.

Zdroje

  • Pamětní kniha obce Adamova, s. 160-162.
  • Kronika města Adamova IV. díl, s. 268-270.
  • Bez uvedení autora. Z Adamovské Škodovky v Slovo národa 1, č. 34, 16.6.1945, s. 2.
  • KONEČNÝ. 9. května 1945 u nás v Adamově v Směr, 9. května 1959, roč. X., č. 22. Adamov: Adamovské strojírny., s. 1.
  • ŽAMPACH, Vojtěch. Směr Brno. Brno: Blok, 1975. s. 113-115, 137-138, 255-256, 304.
  • VALÁŠEK, Hubert. Adamov v boji proti fašismu a za vítězství čs. pracujícího lidu nad buržoazní reakcí. Adamov: Historicko-vlastivědný kroužek ZK-ROH, 1985. s. 14–16.
  • VALÁŠEK, Hubert a MARIÁNKOVÁ, Julie. Dějiny adamovských železáren a strojíren v letech 1905-1945. Brno: Blok, 1987. s. 117-121.
  • ČAPKA, František a kol. Křtiny a okolí. Křtiny: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Místní národní výbor ve Křtinách, 1987. s. 109–117.
  • BARTOŠ, Ladislav a Václav PEŠA. Z minulosti Brna-Soběšic. Brno: Archiv města Brna, 1989, s. 156. Dostupné také z: [1].
  • SKOUPÝ, Jiří. Na závěr válečných let vzpomíná pan Jiří Skoupý v Zpravodaj Vranov, 2005, č. 2. Vranov: zastupitelstvo obce Vranov. s. 3-7.
  • BUŠ, Ondřej. Blanensko v letech 1938-1945. Brno: Bakalářská práce, 2009. s. 20-22.
  • RAŠKOVÁ. Závěr 2. sv. války v obci v Olomučanský zpravodaj, 2015. Brno: Obecní úřad Olomučany. s. 1.
  • Přednáška a beseda k osvobození obce Bílovice nad Svitavou. Dostupné z: [2].
Citováno z „https://www.adamovaokoli.cz/index.php?title=Druhá_světová_válka&oldid=2621“